neděle 17. dubna 2022

Na vysvětlenou

"Asi víte, že vaše choroba je nevyléčitelná, umíme jen o něco zpomalit progresi." Ne, nevěděla jsem. A že to "něco" se pohybuje v řádu měsíců, jsem netušila ani náhodou.

Dnes je nejspíš poslední sedmnáctý duben v mém životě. A zítra bude asi poslední osmnáctý duben... Cítím se prozatím celkem dobře - moje situace připomíná chlápka, který padá z nejvyššího patra mrakodrapu a stále si říká: "Zatím dobrý." Na rozdíl od něj mám ale o něco víc času. Jak ho využiju? Už vím, že psaním blogu určitě ne. Ráda bych, aby si mě děti co nejvíc užily ve stavu, kdy jsem ještě dostatečně "funkční" - protože takový stav bude trvat celkem krátkou dobu. I manžel si zaslouží mou pozornost.

Takže se loučím a doufám, že se máte lépe než já.

Jitka alias Nejsem učitelka


neděle 10. dubna 2022

Dezinformační

Tak jsme si povídali o dezinformacích. A bylo toho hodně. Nejdříve jsme si pustili video Jednoho světa na školách z Mediálního ringu, abychom zjistili, co to vlastně ty dezinformace vlastně jsou. Potom jsme přidali už trochu postarší deep fake video s "alternativním" vánočním projevem britské královny z roku 2020. 

středa 6. dubna 2022

Jak to dostáváme do dětské hlavy

Domácí školáci musí minimálně jednou za pololetí absolvovat přezkoušení, při kterém prokážou, jaké znalosti za poslední půlrok dostaly do svých hlav. Jak jsem psala už dříve, "naše" metodička pro domácí vzdělávání dává přednost přezkoušení na základě předloženého portfolia. Naše dítě pojímá tuto část jako fantastickou možnost pochlubit se svými úspěchy někomu dalšímu, kdo by je mohl ocenit. Takže při přezkoušení postupně tahá jako králíky z klobouku keramické výrobky (pokaždé, když je  na přezkoušení balíme, mám pocit, že příští rok už žádná keramika nebude, protože ten nešťastník, který je potom nese, jsem já), čtenářský deník, několik robotů, flétny (abychom spolu mohli zahrát nějaká dueta), počítač a tablet (jak jinak předvést to, co člověk naprogramoval), diplomy ze soutěží, cestovatelský deník naší rodiny, pár knih, které je absolutně nutné paní učitelce ukázat, fotky vlastnoručně upečených rohlíků (vozit vlastnoručně vyrobené jídlo jsem zakázala, protože jsem si představila, kolik by asi tak vážila paní učitelka, kdyby dostávala darem od všech přezkušovaných dětí potraviny), nějaké výrobky ušité na šicím stroji...

středa 30. března 2022

Twine podruhé

Četli jste někdy nějaký gamebook? Ano, takovou tu knihu, kde se děj odvíjí podle toho, jak se sami rozhodnete. A občas i v závislosti na náhodě. U nás doma byla před nějakou dobou oblíbená knižní série Rytíři, o něco (no... spíš o dost) starší si třeba vzpomenou na knihu O Norikovi. Jakýmsi křížencem mezi gamebookem a deskovou hrou je třeba hra Plyšová hlídka (jedná se o moc povedenou hru, doporučuji si ji zahrát).
Už kdysi jsem psala o tom, že vlastní gamebook si v současné době může vyrobit na počítači každý. Naše děti se kdysi pokoušely vyrobit gamebook v Google formulářích. Mělo to ale dvě nevýhody - jak se jim příběh postupně větvil, stával se systém odkazů nepřehlednějším a nepřehlednějším, ani grafická stránka nebyla úplně nejlepší.

neděle 20. března 2022

"Baby, it's mold outside"

Byl to objev. Teda spíš OBJEV. Ten učinila jednoho večera dcera. Protože poznala, že se jedná o OBJEV, okamžitě se o něj podělila se zbytkem rodiny. I zbytek rodiny pozitivně ohodnotil povahu OBJEVU a začal se smát. A ten OBJEV? Podívejte se sami:


Ke zhlédnutí bych doporučila nejen tento OBJEV, ale celý YouTube kanál Twisted Translations. A co s tím vším můžeme dělat?

sobota 8. ledna 2022

MAPky nejsou malé mapy

Už před nějakou dobou mi dítě řeklo, že se bude podílet na MAPce. Protože jsem tehdy vůbec netušila, o co se jedná, začala jsem z něj tahat rozumy. A dozvěděla jsem se toho hodně: MAP je zkratka pro Multiple Animator Project, takže se jedná o projekt, na kterém spolupracuje několik animátorů, a každý z nich přispěje vlastní krátkou animací. A ti, kteří se necítí na výrobu animací, se můžou účastnit PMV (Picture Music Video) MAPek, ve kterých nikdo nic neanimuje, ale jednotliví účastníci dodají pouze obrázky. V praxi to vypadá tak, že někdo najde vhodnou skladbu, rozdělí ji na kratší (zpravidla pěti- až desetisekundové) úseky a hledá animátory, kteří by byli ochotní k jednotlivým úsekům vytvořit animace. Čistě teoreticky je možné, že si každý animátor vymyslí vlastní kraťoučký příběh, který nějak graficky zpracuje. Potom bychom vedle sebe mohli mít třeba mimozemšťany, kteří přistáli v létajícím talíři, holčičku, která češe pejska, a hořící panelák. Výsledná animace by nepůsobila příliš jednotně a nejspíš by vůbec nedávala smysl. Proto má většina MAPek nějaký jednotící prvek - může to být třeba použitá barevná paleta, téma (to znamená, že animátoři vytvářejí mini-příběhy na téma nějaké knihy, filmu a podobně) nebo skript (animátoři mají předepsané, co přesně mají animovat, výsledkem je potom jeden příběh, který má hlavu a patu), případně storyboard (animátoři mají zhruba předkreslené, co mají animovat, takže příběh nejenže má hlavu a patu, ale navíc  nehrozí, že by z psaného skriptu špatně pochopili, jak by měla jejich část vypadat).

sobota 11. prosince 2021

Přírodo:Scratch a online spolupráce

V říjnu jsem lektorovala jeden online kurz programování pro děti. Nebyl zvláštní vybraným programovacím jazykem (ve Scratchi se učí prpogramovat spousta dětí), počtem přihlášených dětí (na online kurzy programování, které lektoruji, se běžně hlásí kolem třiceti dětí a ani tato akce z průměru nevybočovala), počtem lektorek (online kurzy programování mají v Mateřském a rodinném centru KuřiMaTa běžně na starosti tři lektorky - jedna odpovídá v chatu a funguje jako záloha pro případ problémů, dvě se střídají při výuce programování), zapojením do programu Meet and Code (to už je taková tradice našeho mateřského centra) ani poměrem chlapců a dívek (na programovací akce se hlásí víc chlapců než dívek, ani tady tomu nebylo jinak). Proč tedy o takové akci chci psát? Protože se lišila snad vším ostatním.

neděle 10. října 2021

Alice není jen pro Alice

Přišel říjen a s ním opět programovací akce. A protože nechceme jít s davem, rozhodly jsme se (ano, rozhodly s tvrdým -y, neb jsme výhradně osoby ženského pohlaví), že budeme učit děti programovat v jazyce Alice 3. O programování v Alici jsem psala už dříve. Od té doby se toho hodně naučily jak naše děti, tak i já, takže jsem našla dost odvahy (nebo drzosti) to učit další. Dcera se toho naučila víc, takže její odvaha je ještě o něco větší. V pondělí jsme spolu lektorovaly první část kurzu. Spravedlivě jsme se střídaly - chvíli já (dospělačka), chvíli dcera (šesťačka). Protože trval kurz dvě hodiny, obě jsme byly rády, že jsme měly na chvíli čas si odpočinout od řečnění a něčeho se napít. Ještě nás čekají dvě až tři dvouhodinovky, ve kterých budeme vysvětlovat, jak naprogramovat rybu mrskající ocasem, chodící osobu nebo třeba pohyb kamerou. 



sobota 2. října 2021

Poledníky, rovnoběžky a tři slova

Poledníky a rovnoběžky tvoří zeměpisnou síť. Zeměpisná délka a šířka jsou zeměpisné souřadnice... rovník, obratníky, nulý poledník...

Ale co s tím? Přeci pobavit se a jít ven! 

Po úvodní teorii jsem dětem zadala zeměpisné souřadnice 49.6815389N, 13.7873436E s vysvětlením, co znamenají tajuplná písmena N a E. Nejdříve nevěděly, co s tím, ale když jsem jim v Mapách.cz "nenápadně" ukázala na položku hledání, zkusily tam souřadnice zadat. A ukázalo se jim místo - a ne ledajaké. Místo s pěkným jménem a spoustou fotografií.

pátek 24. září 2021

Jarní efemeroidy na podzim

Osou naší výuky přírodopisu v šesté třídě se stala učebnice Ekologický přírodopis vypracovaná kolektivem autorů pod vedením Danuše Kvasničkové. Tato učebnice klade důraz na vztahy mezi organismy a děti se přírodopisu učí skrze poznávání jednotlivých ekosystémů. Krásná myšlenka - budeme spolu chodit do lesa, na louku nebo k rybníku, kde se v praxi budeme učit o jednotlivých organismech. Jestli to tak bude fungovat, jsem v létě testovala na našich dvou dětech. Byla to nádhera - strávili jsme spoustu dní v lese, nosili jsme si domů na podrobnější výzkumy lišejníky, houby, větvičky, šišky... Během nějaké doby jsme zjistili, že už nám nestačí fotoaparát a "je nutný" USB mikroskop, časem přišel na řadu i mikroskop klasický. A protože všechno vypadalo nádherně, rozhodli jsme se, že ve výuce podle této učebnice budeme pokračovat.

sobota 18. září 2021

Příběhy

Jedno z našich dětí miluje příběhy - a to ve všech podobách. Rádo je čte jako papírové knihy i e-knihy, poslouchá ve formě rozhlasových her i audioknih, dívá se na ně v televizi, v počítači i v kině. Dokonce je samo vymýšlí a píše. A to psaní mu jde dobře - s diplomy z literárních soutěží bychom mohli klidně tapetovat. Ale do života nám vtrhnul nepřítel jménem Sloh. Ze začátku se tvářil trošičku obstarožně - vyplňte poštovní poukázku ("Mamííí, to ještě někdo posílá peníze poštou, když je může poslat bankovním převodem nebo zaplatit kartou?"), napište inzerát ("Prodám za 10 Kč učebnici českého jazyka, pouze osobní odběr u nás v Horní Dolní." "A proč jen za 10 Kč?" "Protože otravují děti s psaním inzerátů, to přece každý zná."). Časem trochu přitvrdil (vysvětlete rozdíl mezi zprávou a oznámením). A potom předvedl zuby a drápy - popis budovy, popis místnosti, popis krajiny, popis pracovního postupu...

pátek 9. dubna 2021

"Skrytý příběh" v našem městečku

Máme rádi Skryté příběhy. Pokud tuto mobilní geolokační hru neznáte, doporučuji se podívat na jejich webové stránky. Nebo zhlédnout starší rozhovor v pořadu Sama doma, ve kterém představuje Skryté příběhy přímo jejich autor - Dalibor Naar. Případně se podívat na novější prezentaci Skrytých příběhů z roku 2019. Bylo by krásné, kdyby i ve městě, kde bydlíme, nějaký ten skrytý příběh byl... Ale prozatím není. Jedno z našich dětí tvrdí, že je to kvůli tomu, že "tady se nikdy nic zajímavého nestalo".
I usedla jsem jednoho dne  k počítači, otevřela náš účet na Actionbound a rozhodla se, že dětem ukážu, že příběh se dá skrýt i v našem městě. Ale všechno nakonec dopadlo jinak - děti si mé práce všimly: "Mamííí, co to děláš?" Podařilo se mi najít nejlepší možnou odpověď: "Překvapení." V tu chvíli bylo jasné, že už TO nedělám jen já. V počítači jsem měla v tu chvíli napsaných jen pár vět a start hry u jedné celkem skryté sochy z šedesátých let (minulého století).
"To bude putování po místních sochách?"
"Ne, proč?"
"Protože tam máš sochu."
"A nemohlo by to být dobrodružné?"

pondělí 29. března 2021

Hledačka s Actionbound

Nevím, jestli nepíšu o něčem, co už všichni znají a používají. Totiž o aplikaci Actionbound. Ale říkám si, že i kdyby tento článeček byl užitečný jen jedinému člověku, bude mít smysl. 

Actionbound je nástroj na tvorbu hledaček neboli questů. A můžete toho v něm dělat opravdu hodně - celkem logicky vytvořit venkovní hledačku, ale také vkládat obrázky, vlastní i cizí videa, zvuky, nastavit délku hledání pokladu...


pátek 19. března 2021

Čáry s tečkami

Po kontrole toho, co by měly děti podle metodiky "Základy programování ve Scratch pro 5. ročník základní školy" ovládat ve Scratchi na konci 5. třídy, jsem zjistila, že jsme bez jakéhokoliv povšimnutí přešli možnosti Pera. Děti sice ví, že nástroje Pera nejsou v klasické nabídce, ale musí si je přidat z nabídky Rozšíření v levém dolním rohu, ale ale aktivně je nepoužívají.



Ale když děti vesele vytvářejí vlastní příběhy nebo hry, asi je na otáčení a otiskávání čtverečků a koleček nenalákám. Vypadá to, že jsem něco opomenula tak v první nebo druhé třídě... Začínám hledat, co s tím, a procházím cizí projekty ve Scratchi, abych našla nějakou inspiraci.

úterý 16. března 2021

Když mají máma a děti podobné zájmy...

Minulý týden jsme si s dětmi pěkně pohráli. A taky jsme si zahráli, udělali si pořádek ve fotkách a všechno to dali dohromady. Ale pěkně popořádku: zahráli jsme si spolu na flétny a protože se poblíž zrovna nacházel mobil, tak jsme si to naše muzicírování nahráli. Ale co s nahrávkou? Do sluchátek si ji asi ve volných chvílích opakovaně pouštět nebudeme... 
Děti by se rády pochlubily kamarádům, ale k tomu nám chybí nějaký ten vizuál. Že bychom přidali obrázky - třeba z Pixabay nebo z Unsplash? Není to sice špatný nápad, ale přidat můžeme i vlastní fotografie - ať se pochlubíme ještě o něco víc.

pátek 5. března 2021

MIT App Inventor 2 aneb naše první mobilní aplikace

Nedávno jsme se rozhodli prozkoumat MIT App Inventor 2. Jedná se o webovou je aplikaci, která slouží k výrobě vlastních aplikací pro mobilní zařízení. Pro začátek je nutné si vytvořit vlastní účet na MIT App Inventor, pohodlně se usadit k počítači a připravit si do ruky mobil nebo tablet s operačním systémem Android. (Pokud nevlastníte androidí zařízení, neklesejte na mysli, stačí i jen počítač.) Potom si ještě musíte na mobilní zařízení nainstalovat MIT AI2 Companion a propojit mobilní zařízení s počítačem. Návod najdete tady, kromě toho tu najdete i návod, jak řešit situaci, pokud nevlastníte mobilní zařízení s operačním systémem Android. Návod je sice psaný v angličtině, ale toho se děsit nemusíte - jak na automatický překlad do češtiny se můžete dočíst třeba na nádherném blogu Dejte mi pevný bod a pohnu i českým školstvím v článku Opakuj si - třeba s kartičkami.

neděle 28. února 2021

Druhy číslovek

Když jsem chodila na základní školu, bylo pro mě určování druhů číslovek něčím hrozivým, měla jsem pocit, že nemám šanci se to naučit. Navíc se mi mezi neurčité číslovky pletla i některá zájmena. Tak jsem to s dětmi raději zkusila trochu jinak.
Nejdříve jsme si vypsali stručný seznam - prostě jen pár příkladů ke každému druhu číslovek - a přibrali jsme k tomu dvě kostky - čtyřstěnnou (protože se učíme čtyři druhy číslovek) a klasickou hrací kostku s jedním až šesti puntíky (sudé číslo znamenalo číslovku určitou, liché číslovku neurčitou). Házeli jsme kostkou a vymýšleli příběh - v každé větě jsme museli použít druh číslovky, který nám padl na kostkách. Časem nás házení kostkami přestalo bavit, a tak jsme si raději naprogramovali vlastní jednoduchý generátor druhů číslovek ve Scratchi.

pondělí 22. února 2021

Story cubes - třeba v informatice, v češtině nebo v angličtině

Pár informací pro ty, kteří nevědí, co je to Story cubes neboli Příběhy z kostek - jedná se o krabičku obsahující devět hracích kostek. Na každé straně kostky se nachází jeden obrázek - duha, ryba nebo třeba váha... Úkolem hráče (nebo hráčů) je hodit s kostkami a podle obrázků vyprávět příběh. Kromě základní sady existuje i řada nejrůznějších rozšíření. Protože tento nápad chválili přede mnou už mnozí jiní, nechci opakovat slova o tom, jak je hra skvělá v českém nebo cizím jazyce při tvorbě příběhu - ať už mluveného nebo psaného. Podrobněji si o tom můžete počíst třeba tady.

My jsme to vzali za trochu jiný konec - programátorský. Mezi projekty ve Scratchi jsme našli Story cube generator, který jsme si okopírovali a začali jsme ho vylepšovat. Naznačila jsem dětem, že chybu v programu je možné najít buď přečtením kódu nebo opakovaným pouštěním programu a sledováním kostek. Děti našly chybu celkem rychle - při některých hodech se stane, že dvě kostky ukážou stejné obrázky. A začaly opravovat... Sice věděly, kde je chyba, ale i tak její opravení zabralo dost času. Potom už jen vyměnily akční kostky s modrými obrázky za kostky "klasické", protože ty se jim líbí víc.

pátek 12. února 2021

Jazyk český - jazyk hezký (neboli psaní slov s předponami s- a z-)

Psaní slov s předponami s- a z- je věc ošemetná, občas i magická. Něco můžete sbrousit nebo zbrousit - při obojím vezmete do ruky pilník, brusku nebo třeba rašpli a vykonáváte akci broušení, kterým cosi odstraňujete z nějakého předmětu. Když toho odstraníte jen tak trochu, neboli povrch, tak se jedná o sbroušení. Ovšem při důkladnějším broušení tu najednou máte zbroušení. Kudy ovšem vede přesná hranice mezi s- a z- v procesu broušení, nám už slovníková ani výkladová část Pravidel českého pravopisu objasnit nemůže, neb se jedná o záležitost celkem individuální.

S dětmi opakuji psaní slov s předponami s- a z- a děti pomalu zjišťují, že ono sokratovské "Vím, že nic nevím" tady platí snad stonásobně. A já pro změnu zjišťuji, že cvičení v učebnicích a pracovních sešitech jsou vesměs nudná, takže jejich hojným používáním pomalu vyvolávám odpor k výuce českého jazyka. Prostě na to musím jít jinak.

neděle 7. února 2021

Výtvarka jinak

Jedno našich z dětí chodí do výtvarného kroužku v místní ZUŠce. Chodí - v poslední době spíš sedí u počítače a sleduje paní učitelku a ostatní spolužáky. A sedí u něj v tu dobu moc rádo, protože paní učitelka vymyslela z mého pohledu skvělý systém výuky.  Možná je skvělý "jen" kvůli paní učitelce, která je skvělá nezávisle na tom, jestli učí on-line nebo off-line nebo nějak jinak. Možná je skvělý, protože je to "jen" výuka výtvarky. Nebo je to všechno jinak.

Paní učitelka místo tří vyučovacích hodin s dětmi tráví online většinou něco přes jednu vyučovací hodinu. Aby je nepřetěžovala malováním nebo plácáním z plastelíny? Ale kdepak! Systém je úplně jiný a vede k tomu, že alespoň u nás se tvoří daleko více a intenzivněji než ony tři vyučovací hodiny. A dítě si na svých výtvorech dává opravdu hodně záležet.