Jedno našich z dětí chodí do výtvarného kroužku v místní ZUŠce. Chodí - v poslední době spíš sedí u počítače a sleduje paní učitelku a ostatní spolužáky. A sedí u něj v tu dobu moc rádo, protože paní učitelka vymyslela z mého pohledu skvělý systém výuky. Možná je skvělý "jen" kvůli paní učitelce, která je skvělá nezávisle na tom, jestli učí on-line nebo off-line nebo nějak jinak. Možná je skvělý, protože je to "jen" výuka výtvarky. Nebo je to všechno jinak.
Paní učitelka místo tří vyučovacích hodin s dětmi tráví online většinou něco přes jednu vyučovací hodinu. Aby je nepřetěžovala malováním nebo plácáním z plastelíny? Ale kdepak! Systém je úplně jiný a vede k tomu, že alespoň u nás se tvoří daleko více a intenzivněji než ony tři vyučovací hodiny. A dítě si na svých výtvorech dává opravdu hodně záležet.
Celý zázrak spočívá v tom, že paní učitelka rozešle čas od času dětem "inspiraci" - rodiče dostanou e-mailem soubor námětů, na kterých mohou děti pracovat. Inspirační náměty má skvěle připravené, plné ukázek uměleckých děl a odkazů na internetové stránky a videa. Děti si něco z inspirací vyberou (a nebo si nevyberou vůbec nic) a něco vytvoří - namalují, vytvoří sochu z alobalu, pokojíček z kartonu nebo třeba počítačovou grafiku. Každý týden vloží vytvořená díla do své sdílené složky a nemohou se dočkat hodiny s paní učitelkou. Ta totiž postupně jednotlivé složky otevírá a ukazuje, co které dítě za týden vytvořilo. Každý, kdo chce, může o svém díle něco povědět ostatním dětem. Paní učitelka každé dílo nějak zhodnotí (nejtvrdší kritika je: "Vidím, že tě teď nejvíc baví ..., ale bylo dobré, kdybys zkusil taky ..."), poptá se ostatních dětí, co se jim líbí nebo nelíbí a proč, pokud je potřeba, názory ostatních dětí nějak okomentuje. A jde se na další dílo... Na závěr setkání dětem připomene zadaná témata a techniky, kterými mohou svá díla zpracovávat, a pokaždé zdůrazní, že témata nejsou povinná, ale pouze inspirativní, takže si každý může tvořit, co chce. A čas od času vyvěsí nejkrásnější díla na internetu.
Zjistila jsem, že naše dítě v tomto systému přímo vzkvétá - a to nejen výtvarně. Postupně se z něj stává člověk, který se nebojí veřejně mluvit o tom, co vytvořil, a dokonce i přiznat, že se mu něco nepovedlo.
Žádné komentáře:
Okomentovat