neděle 28. února 2021

Druhy číslovek

Když jsem chodila na základní školu, bylo pro mě určování druhů číslovek něčím hrozivým, měla jsem pocit, že nemám šanci se to naučit. Navíc se mi mezi neurčité číslovky pletla i některá zájmena. Tak jsem to s dětmi raději zkusila trochu jinak.
Nejdříve jsme si vypsali stručný seznam - prostě jen pár příkladů ke každému druhu číslovek - a přibrali jsme k tomu dvě kostky - čtyřstěnnou (protože se učíme čtyři druhy číslovek) a klasickou hrací kostku s jedním až šesti puntíky (sudé číslo znamenalo číslovku určitou, liché číslovku neurčitou). Házeli jsme kostkou a vymýšleli příběh - v každé větě jsme museli použít druh číslovky, který nám padl na kostkách. Časem nás házení kostkami přestalo bavit, a tak jsme si raději naprogramovali vlastní jednoduchý generátor druhů číslovek ve Scratchi.

pondělí 22. února 2021

Story cubes - třeba v informatice, v češtině nebo v angličtině

Pár informací pro ty, kteří nevědí, co je to Story cubes neboli Příběhy z kostek - jedná se o krabičku obsahující devět hracích kostek. Na každé straně kostky se nachází jeden obrázek - duha, ryba nebo třeba váha... Úkolem hráče (nebo hráčů) je hodit s kostkami a podle obrázků vyprávět příběh. Kromě základní sady existuje i řada nejrůznějších rozšíření. Protože tento nápad chválili přede mnou už mnozí jiní, nechci opakovat slova o tom, jak je hra skvělá v českém nebo cizím jazyce při tvorbě příběhu - ať už mluveného nebo psaného. Podrobněji si o tom můžete počíst třeba tady.

My jsme to vzali za trochu jiný konec - programátorský. Mezi projekty ve Scratchi jsme našli Story cube generator, který jsme si okopírovali a začali jsme ho vylepšovat. Naznačila jsem dětem, že chybu v programu je možné najít buď přečtením kódu nebo opakovaným pouštěním programu a sledováním kostek. Děti našly chybu celkem rychle - při některých hodech se stane, že dvě kostky ukážou stejné obrázky. A začaly opravovat... Sice věděly, kde je chyba, ale i tak její opravení zabralo dost času. Potom už jen vyměnily akční kostky s modrými obrázky za kostky "klasické", protože ty se jim líbí víc.

pátek 12. února 2021

Jazyk český - jazyk hezký (neboli psaní slov s předponami s- a z-)

Psaní slov s předponami s- a z- je věc ošemetná, občas i magická. Něco můžete sbrousit nebo zbrousit - při obojím vezmete do ruky pilník, brusku nebo třeba rašpli a vykonáváte akci broušení, kterým cosi odstraňujete z nějakého předmětu. Když toho odstraníte jen tak trochu, neboli povrch, tak se jedná o sbroušení. Ovšem při důkladnějším broušení tu najednou máte zbroušení. Kudy ovšem vede přesná hranice mezi s- a z- v procesu broušení, nám už slovníková ani výkladová část Pravidel českého pravopisu objasnit nemůže, neb se jedná o záležitost celkem individuální.

S dětmi opakuji psaní slov s předponami s- a z- a děti pomalu zjišťují, že ono sokratovské "Vím, že nic nevím" tady platí snad stonásobně. A já pro změnu zjišťuji, že cvičení v učebnicích a pracovních sešitech jsou vesměs nudná, takže jejich hojným používáním pomalu vyvolávám odpor k výuce českého jazyka. Prostě na to musím jít jinak.

neděle 7. února 2021

Výtvarka jinak

Jedno našich z dětí chodí do výtvarného kroužku v místní ZUŠce. Chodí - v poslední době spíš sedí u počítače a sleduje paní učitelku a ostatní spolužáky. A sedí u něj v tu dobu moc rádo, protože paní učitelka vymyslela z mého pohledu skvělý systém výuky.  Možná je skvělý "jen" kvůli paní učitelce, která je skvělá nezávisle na tom, jestli učí on-line nebo off-line nebo nějak jinak. Možná je skvělý, protože je to "jen" výuka výtvarky. Nebo je to všechno jinak.

Paní učitelka místo tří vyučovacích hodin s dětmi tráví online většinou něco přes jednu vyučovací hodinu. Aby je nepřetěžovala malováním nebo plácáním z plastelíny? Ale kdepak! Systém je úplně jiný a vede k tomu, že alespoň u nás se tvoří daleko více a intenzivněji než ony tři vyučovací hodiny. A dítě si na svých výtvorech dává opravdu hodně záležet.