neděle 17. dubna 2022

Na vysvětlenou

"Asi víte, že vaše choroba je nevyléčitelná, umíme jen o něco zpomalit progresi." Ne, nevěděla jsem. A že to "něco" se pohybuje v řádu měsíců, jsem netušila ani náhodou.

Dnes je nejspíš poslední sedmnáctý duben v mém životě. A zítra bude asi poslední osmnáctý duben... Cítím se prozatím celkem dobře - moje situace připomíná chlápka, který padá z nejvyššího patra mrakodrapu a stále si říká: "Zatím dobrý." Na rozdíl od něj mám ale o něco víc času. Jak ho využiju? Už vím, že psaním blogu určitě ne. Ráda bych, aby si mě děti co nejvíc užily ve stavu, kdy jsem ještě dostatečně "funkční" - protože takový stav bude trvat celkem krátkou dobu. I manžel si zaslouží mou pozornost.

Takže se loučím a doufám, že se máte lépe než já.

Jitka alias Nejsem učitelka


neděle 10. dubna 2022

Dezinformační

Tak jsme si povídali o dezinformacích. A bylo toho hodně. Nejdříve jsme si pustili video Jednoho světa na školách z Mediálního ringu, abychom zjistili, co to vlastně ty dezinformace vlastně jsou. Potom jsme přidali už trochu postarší deep fake video s "alternativním" vánočním projevem britské královny z roku 2020

středa 6. dubna 2022

Jak to dostáváme do dětské hlavy

Domácí školáci musí minimálně jednou za pololetí absolvovat přezkoušení, při kterém prokážou, jaké znalosti za poslední půlrok dostaly do svých hlav. Jak jsem psala už dříve, "naše" metodička pro domácí vzdělávání dává přednost přezkoušení na základě předloženého portfolia. Naše dítě pojímá tuto část jako fantastickou možnost pochlubit se svými úspěchy někomu dalšímu, kdo by je mohl ocenit. Takže při přezkoušení postupně tahá jako králíky z klobouku keramické výrobky (pokaždé, když je  na přezkoušení balíme, mám pocit, že příští rok už žádná keramika nebude, protože ten nešťastník, který je potom nese, jsem já), čtenářský deník, několik robotů, flétny (abychom spolu mohli zahrát nějaká dueta), počítač a tablet (jak jinak předvést to, co člověk naprogramoval), diplomy ze soutěží, cestovatelský deník naší rodiny, pár knih, které je absolutně nutné paní učitelce ukázat, fotky vlastnoručně upečených rohlíků (vozit vlastnoručně vyrobené jídlo jsem zakázala, protože jsem si představila, kolik by asi tak vážila paní učitelka, kdyby dostávala darem od všech přezkušovaných dětí potraviny), nějaké výrobky ušité na šicím stroji...

středa 30. března 2022

Twine podruhé

Četli jste někdy nějaký gamebook? Ano, takovou tu knihu, kde se děj odvíjí podle toho, jak se sami rozhodnete. A občas i v závislosti na náhodě. U nás doma byla před nějakou dobou oblíbená knižní série Rytíři, o něco (no... spíš o dost) starší si třeba vzpomenou na knihu O Norikovi. Jakýmsi křížencem mezi gamebookem a deskovou hrou je třeba hra Plyšová hlídka (jedná se o moc povedenou hru, doporučuji si ji zahrát).
kdysi jsem psala o tom, že vlastní gamebook si v současné době může vyrobit na počítači každý. Naše děti se kdysi pokoušely vyrobit gamebook v Google formulářích. Mělo to ale dvě nevýhody - jak se jim příběh postupně větvil, stával se systém odkazů nepřehlednějším a nepřehlednějším, ani grafická stránka nebyla úplně nejlepší.

neděle 20. března 2022

"Baby, it's mold outside"

Byl to objev. Teda spíš OBJEV. Ten učinila jednoho večera dcera. Protože poznala, že se jedná o OBJEV, okamžitě se o něj podělila se zbytkem rodiny. I zbytek rodiny pozitivně ohodnotil povahu OBJEVU a začal se smát. A ten OBJEV? Podívejte se sami:


Ke zhlédnutí bych doporučila nejen tento OBJEV, ale celý YouTube kanál Twisted Translations. A co s tím vším můžeme dělat?

sobota 8. ledna 2022

MAPky nejsou malé mapy

Už před nějakou dobou mi dítě řeklo, že se bude podílet na MAPce. Protože jsem tehdy vůbec netušila, o co se jedná, začala jsem z něj tahat rozumy. A dozvěděla jsem se toho hodně: MAP je zkratka pro Multiple Animator Project, takže se jedná o projekt, na kterém spolupracuje několik animátorů, a každý z nich přispěje vlastní krátkou animací. A ti, kteří se necítí na výrobu animací, se můžou účastnit PMV (Picture Music Video) MAPek, ve kterých nikdo nic neanimuje, ale jednotliví účastníci dodají pouze obrázky. V praxi to vypadá tak, že někdo najde vhodnou skladbu, rozdělí ji na kratší (zpravidla pěti- až desetisekundové) úseky a hledá animátory, kteří by byli ochotní k jednotlivým úsekům vytvořit animace. Čistě teoreticky je možné, že si každý animátor vymyslí vlastní kraťoučký příběh, který nějak graficky zpracuje. Potom bychom vedle sebe mohli mít třeba mimozemšťany, kteří přistáli v létajícím talíři, holčičku, která češe pejska, a hořící panelák. Výsledná animace by nepůsobila příliš jednotně a nejspíš by vůbec nedávala smysl. Proto má většina MAPek nějaký jednotící prvek - může to být třeba použitá barevná paleta, téma (to znamená, že animátoři vytvářejí mini-příběhy na téma nějaké knihy, filmu a podobně) nebo skript (animátoři mají předepsané, co přesně mají animovat, výsledkem je potom jeden příběh, který má hlavu a patu), případně storyboard (animátoři mají zhruba předkreslené, co mají animovat, takže příběh nejenže má hlavu a patu, ale navíc  nehrozí, že by z psaného skriptu špatně pochopili, jak by měla jejich část vypadat).