Na vysvětlenou

"Asi víte, že vaše choroba je nevyléčitelná, umíme jen o něco zpomalit progresi." Ne, nevěděla jsem. A že to "něco" se pohybuje v řádu měsíců, jsem netušila ani náhodou.

Dnes je nejspíš poslední sedmnáctý duben v mém životě. A zítra bude asi poslední osmnáctý duben... Cítím se prozatím celkem dobře - moje situace připomíná chlápka, který padá z nejvyššího patra mrakodrapu a stále si říká: "Zatím dobrý." Na rozdíl od něj mám ale o něco víc času. Jak ho využiju? Už vím, že psaním blogu určitě ne. Ráda bych, aby si mě děti co nejvíc užily ve stavu, kdy jsem ještě dostatečně "funkční" - protože takový stav bude trvat celkem krátkou dobu. I manžel si zaslouží mou pozornost.

Takže se loučím a doufám, že se máte lépe než já.

Jitka alias Nejsem učitelka

Dezinformační

Tak jsme si povídali o dezinformacích. A bylo toho hodně. Nejdříve jsme si pustili video Jednoho světa na školách z Mediálního ringu, abychom zjistili, co to vlastně ty dezinformace vlastně jsou. Potom jsme přidali už trochu postarší deep fake video s "alternativním" vánočním projevem britské královny z roku 2020. 

Jak to dostáváme do dětské hlavy

Domácí školáci musí minimálně jednou za pololetí absolvovat přezkoušení, při kterém prokážou, jaké znalosti za poslední půlrok dostaly do svých hlav. Jak jsem psala už dříve, "naše" metodička pro domácí vzdělávání dává přednost přezkoušení na základě předloženého portfolia. Naše dítě pojímá tuto část jako fantastickou možnost pochlubit se svými úspěchy někomu dalšímu, kdo by je mohl ocenit. Takže při přezkoušení postupně tahá jako králíky z klobouku keramické výrobky (pokaždé, když je  na přezkoušení balíme, mám pocit, že příští rok už žádná keramika nebude, protože ten nešťastník, který je potom nese, jsem já), čtenářský deník, několik robotů, flétny (abychom spolu mohli zahrát nějaká dueta), počítač a tablet (jak jinak předvést to, co člověk naprogramoval), diplomy ze soutěží, cestovatelský deník naší rodiny, pár knih, které je absolutně nutné paní učitelce ukázat, fotky vlastnoručně upečených rohlíků (vozit vlastnoručně vyrobené jídlo jsem zakázala, protože jsem si představila, kolik by asi tak vážila paní učitelka, kdyby dostávala darem od všech přezkušovaných dětí potraviny), nějaké výrobky ušité na šicím stroji...