Vánoční a novoroční přání

Blíží se Vánoce a konec roku. Lidé si posílají přání pěkných svátků. A co já? Co posílám těm, kteří byli ochotní číst tento článek? Klikněte a uvidíte!

Zmáčkněte na zelený praporek a sledujte...

Když budete chtít změnit parametry, zmáčkněte libovolnou klávesu, změňte parametry (pokud se rozhodnete pro nízké hodnoty stupňů, doporučuji nastavit i nízké hodnoty kroků, jinak vám vločky utečou) a klikněte myší do obrázku. Opakujte, dokud vás to nepřestane bavit. Pokud si budete chtít přečíst program, klikněte sem.

Opakování pomocí alfaboxu

V Nápadníku metod pro výuku českého jazyka, který si můžete stáhnout na stránkách Pedagogicko-psychologické poradny Ústí nad Orlicí, jsem objevila opakovací variantu metody alfabox. 

Metoda spočívá v tom, že žáci dostanou tabulku se všemi nebo téměř všemi písmeny abecedy a mají za úkol každé políčko vyplnit nějakým údajem, který začíná na dané písmeno a vztahuje se k zadanému tématu. Alfabox je možné použít jak při prezentaci nového učiva (příklad najdete třeba zde), tak při reflexi probraného učiva (příklad je třeba zde), při samostatné i skupinové práci. 

Já jsem alfabox použila jako metodu opakování toho, co jsme si povídali o prvním českém králi Vratislavovi. Svůj alfabox vyplňovalo jak dítko, tak i já. Když jsme měli vyplněno, navzájem jsme si své odpovědi porovnali. Zábavy jsme si užili dost a zároveň jsme zjistili, že některá písmena abecedy se nám opravdu těžko vyplňovala. Nicméně právě ta neobyčejně podnítila naši kreativitu.

Okýnko, záporní lidé a Dragonbox

 120 - 5x⬜ = 80

Dítko nevěřícně zírá na příklad. Chvíli čekám, jestli se nerozmluví, ale ono ne. Pro jistotu se tedy zeptám, jestli ví, co s tím. "Celkem ano, ale nevím, co s tím potom. Když na obou stranách odečtu sto dvacet, vyjde mi, že minus pět okýnek je minus čtyřicet. To třeba znamená, že minus pět lidí má dohromady dluh čtyřicet korun. Otázka je, kolik má každý z nich. A to opravdu neumím vypočítat."

Co s tím - úvaha je správná, ale naučený matematický aparát nestačí na výpočet. Zkouším navrhnout, že třeba jiným způsobem je možné přeci jen dojít k tomu, jaké číslo se má dosadit do okýnka. Je to marné, dítko trvá na tom, že v učebnici pro pátou třídu chtějí po dětech "snad vysokoškolskou látku".

Přísudek jmenný se sponou a spol.

Včera se mě zase dítko ptalo, k čemu mu bude to či ono v životě. Konkrétně k čemu mu bude, když bude schopné poznat, ve které větě je slovo "ještě" příslovcem a ve které částicí. Otázek ohledně využitelnosti rozborů kdečeho v českém jazyce dostávám od tohoto dítěte celkem dost - k čemu je dobré poznat přísudek slovesný od přísudku jmenného se sponou, k čemu je dobré určovat druhy zájmen a číslovek, k čemu je dobré správně určit slovo "zatímco" jako spojku... Druhé dítko se už nějakou dobu neptá - tak jsem se ho zeptala já. Odpověď byla upřímná: "Tak nad tím už tak tři měsíce nepřemýšlím, protože vím, že to není k ničemu."

Další mapy

Map není nikdy dost. A pokud nám náhodou nějaké chybí, můžeme si je sami vyrobit. Co třeba mapu procenta žen mezi cizinci na našem území?

Vyrobit si něco takového není vůbec složité. V první řadě potřebujeme data. S tím nám pomůže Český statistický úřad - tady si můžeme stáhnout tabulku obsahující počet cizinců a cizinek v jednotlivých krajích ČR, a to nejen za uplynulý rok, ale dokonce za mnoho let. Potom si jednoduše spočítáme procenta žen mezi cizinci na našem území - a zjistíme, že je u nás víc cizinců než cizinek, a to ve všech krajích.

Naše první mapa v Mapotic

Čirou náhodou jsem před pár měsíci objevila Mapotic, ve kterém si můžete do mapy vkládat vlastní ikonky, odkazy, fotky, filmy z Youtube a podobně. Podívejte se sami:

Hrátky s roboty online

Tak, a máme za sebou poslední letošní akci Meet and Code, kterou jsme jako mateřské centrum pořádaly (ano, my osoby ženského pohlaví). Tentokrát jsme neučily děti programovat ve Scratchi, ale programovat roboty postavené z robotické stavebnice LEGO Education WeDo 2.0. O této stavebnici jsem psala už dříve, dnes bych ráda psala spíš o tom, jak jsme on-line programovací akci uspořádaly.

Ukázat dětem základy programování třeba ve Scratchi (mBlock, Alice, Construct, Code.org... dosaďte si dle vlastních znalostí a preferencí) online není (alespoň pro nás) extrémně složité. Vyberete si nějaké pěkné téma (třeba tvorbu příběhů, her nebo esteticky dobře vyhlížejících tvarů), přesvědčíte pár lidí, aby do toho šli s vámi, přesvědčíte o něco víc než pár dětí, že programování je natolik fantastická věc, že má smysl to alespoň zkusit, připlatíte si za rychlejší připojení k internetu a jdete na věc. (Někteří se na akci ještě připraví tím, že si navíc zjistí, co to ten Scratch (mBlock, Alice, Construct, Code.org...) vlastně je a jak se v něm programuje, jiní to už delší dobu vědí, takže tento bod přípravy už potřebovat nebudou.) Potom už jen sedíte u počítače a vysvětlujete dětem sedícím na druhém konci republiky, jak a proč se programuje to či ono, občas pomůžete některému dítěti najít chybu, občas ji možná budete hledat i sami u sebe. Na konci akce budou mít děti vyrobený pěkný program, který bude něco pěkného dělat, a vy budete mít dobrý pocit, že jste je něco naučili.

Jak jsme se nenudili

Tento týden jsem s jedním dítětem jela na kontrolu do nemocnice v Motole. A protože to máme do Prahy dost daleko, musíme vstávat hodně brzy, abychom byli na odběru krve kolem sedmé ráno. Ale kontrolu v ambulanci pravidelně máme až kolem poledne. Dřív jsme vyráželi na obhlídku pražských muzeí, galerií a dalších památek - několikrát jsme si prošli Pražský hrad, opakovaně jsme viděli stálé expozice Národního muzea, byli jsme na výstavě Rousseaua, Keltů, Masaryka, umění za doby Václava IV... Když se konala návštěva Motola v době adventu, obhlíželi jsme na náměstích nádherně vyzdobené vánoční stromy. Abychom si rozšířili obzory i v jiných oblastech, zašli jsme si i na snídani do fastfoodu, jednou jsme strávili dopoledne v obřím knihkupectví, jednou dokonce v obřím hračkářství (u nás na dědině nic z toho opravdu nemáme).

O něčem jiném

Dnešní článek měl být o Evropském týdnu programování a hlavně o tom, že velká část kurzů programování se letos koná online, takže se děti mohou zúčastnit spousty skvělých kurzů, ke kterým by se jinak asi nedostaly. 

Jenže se pár věcí změnilo. Vlastně ani ne tak změnilo, ale spíš pomalu měnilo, avšak mně to došlo až teď. Dnešní článek bude obsahovat jeden graf a nějaká čísla, ale vůbec žádné inspirace v oblasti vzdělávání. Myslím si však, že o to je důležitější, abyste si ho přečetli.

A jak to všechno dopadlo

Od začátku srpna jsme vymýšlely, od poloviny srpna úřadovaly a sepisovaly žádost, od začátku září propagovaly, od poloviny září upřesňovaly detaily v žádosti, ke konci září dostaly e-mail o přiklepnutí peněz, od prvního října spustily akci. A o čem to mluvím? My, maminky z mateřského centra jsme se rozhodly uspořádat online programovací akci pro děti. Jmenovala se Programování: příběhy a pohádky od dětí pro děti a přes nečekané problémy, které jsme zažily v první lekci, se nám ji podařilo úspěšně dovést do konce.

Společně s dětmi jsme při této on-line akci tvořili ve Scratchi animovanou verzi pohádku Boženy Němcové Kdo je hloupější. Můžete se podívat to, co děti ve Scratchi po vedením desetileté lektorky za čtyři hodiny vyrobily:

Náš první on-line kurz programování aneb co všechno může být špatně

Svět se změnil a my se tomu přizpůsobujeme. Přišla druhá vlna koronaviru (nebo se možná rozvlnila ta první) a s tím přichází řada omezení. Těch, které nám nařídí ministerstvo, hygienické stanice, i těch, které si nařizujeme sami. Už v létě jsme se rozhodly (ano, my maminky z mateřského centra, tudíž píšu v přísudku -y), že kurzy programování pro děti uspořádáme pro jistotu on-line. Shodou okolností ten stejný nápad (pořádat kurzy programování on-line) měli i organizátoři akcí Meet and Code, takže jsme se rozhodly požádat je o finanční podporu na naše akce. Náhoda (nebo naše pedantská příprava akcí) tomu chtěla, že jsme finance opravdu obdržely. Tady by mohla pohádka skončit dobrým koncem, ale není tomu tak... Spíš bych řekla, že se pohádka pomalu začala měnit na horor.

(Doslova) pár vylepšení ve Scratchi

Je to tak, i my už jsme se dostaly k aktivní on-line výuce. K té pasivní - to znamená k účasti na nejrůznějších webinářích, workshopech, on-line kurzech, MOOC a podobně jsme propracovaly už dávno. Tentokrát jsme ale došly o něco dál - aktivně vyrábíme on-line kurzy programování ve Scratchi. Nejraději bych napsala, že už jsme je vyrobily, ale pořád ještě něco vylepšujeme.  

Ano, ta -y v přísudcích jsou tam správně, protože se jedná o ryze ženskou a holčičí záležitost. Je v tom zapojených několik maminek a jedna holčička, ale vůbec žádný tatínek nebo kluk. Tímto jsme překonaly všechny aktivity zapojení žen do IT, my hledáme muže do IT! 😄

Ale zpátky k tématu - v procesu finálního vylepšování jsme objevily dvě věci, které jsme dosud neznaly a moc se nám líbí. Možná jsme jediné, kdo to neznal, ale pro jistotu o nich něco napíšu:

1. Anotování programu ve Scratchi. Je to jednoduché - abychom přidali vlastní poznámku, klikneme pravým tlačítkem na blok, ke kterému chceme poznámku vložit. Z možností, které se nám objeví, zvolíme "Přidat poznámku". Objeví se nám žlutý obdélník, do kterého můžeme psát dle libosti. Tady se můžete podívat, jak vypadá náš hojně anotovaný program, který použijeme v on-line kurzu Programování: Příběhy a pohádky od dětí pro děti. Pokud účastníci kurzu dostanou takto anotovaný program, bude pro ně daleko jednodušší, aby se v něm vyznali.

Jablka, ořechy, špendlíky...

Kdybychom tak měli vlastní zahradu... pěstovali bychom jablka, hrušky, švestky, třešně, ořechy, lísky, možná i šípky nebo špendlíky. Zahradu sice nemáme, ale objevili jsme jednu jabloň, která vypadá, jakoby nebyla vůbec ničí. Bylo by dobré zjistit, jestli to tak jenom vypadá nebo jestli si můžeme pár jablek utrhnout. Jenže kde se ptát? Před nějakou dobou jsem to netušila ani já. Teď už vím, že se můžu podívat do počítače nebo do mobilu a budu o něco chytřejší. Otevřu internetovou stránku nebo aplikaci Na ovoce (počítač, Android, iOS) a při troše štěstí tam strom najdu.

Česká republika i Slovensko jsou totiž plné stromů a keřů, ze kterých si může natrhat ovoce naprosto kdokoliv. Pokud víte o nějakém stromu nebo keři, ze kterého je povolená sklizeň, můžete ho přidat do interaktivní mapy. A pokud o ničem takovém nevíte, můžete se k nějakému stromu vypravit a ovoce si očesat. Nebo se podívat, v jakém stavu strom je, a postarat se, aby tu byl pro ostatní co nejdéle. Za zmínku stojí i část zvaná Herbář, kde se dozvíte, jak jednotlivé keře nebo stromy poznáte, kdy příslušné ovoce zraje, k čemu se používá a jaké má léčivé účinky.

Chvála stavebnice LEGO WeDo 2.0

Už dříve jsem psala něco málo o tom, že u nás doma začínala robotika se stavebnicí LEGO Education WeDo 2.0. Pro ty, kteří o této stavebnici náhodou neslyšeli, o ní něco málo napíšu. Předně - tato stavebnice není klasické LEGO, které znáte. Nepostavíte z něj ani policejní stanici, ani stáje pro poníky. Obsahuje jen 280 dílů a stojí přibližně pět tisíc korun. 

Tak za ty peníze musí být dílky snad ze zlata! Stavebnice závodního auta Ferrari má srovnatelný počet dílků a je desetkrát levnější! Nebo z druhé strany - za pět tisíc korun je možné koupit obří pirátskou plachetnici, která obsahuje skoro desetkrát víc dílků! Takže je to desetkrát předražená hloupost a nebudu se tím dál zabývat. Nebo je to všechno jinak? 

Tabulky a grafy - lekce, která se nekonala

Vytvářet tabulky v tabulkovém editoru naše děti už umí. Tak co kdybychom si zkusili vyrobit nějaké grafy? Profesor Hejný navrhuje měřit dětem ve třídě výšku a rozpětí rukou. Ježe my jsme si nic takového pravidelně neměřili. Kde by se dala sehnat nějaká zajímavá data? Třeba na stránkách ministerstva zdravotnictví - tam jich je pro žáky 5. třídy víc než dost! Je toho až moc - ne těch dat, ale koronaviru. Děti o něm nechtěly ani slyšet. Takže píšu o lekci, kterou jsem si připravila, ale která se u nás doma nekonala. Třeba se ujme někde jinde.

Podíváme se na grafy, které nám ministerstvo nabízí. Počet lidí nakažených koronavirem - stoupá, klesá nebo je přibližně stejný počet nakažených? A už vidíme, že o víkendu klesá. Nejspíš to bude tím, že se méně testuje. Jak to vymysleli odborníci, aby věděli, na čem jsme? Každý den si spočítali průměr za sedm dní. Tak si to zkusíme také - na datech nakažených.

Ale soubory mají tajemnou koncovku csv! Žádný problém, naučíme se importovat soubory do tabulkového editoru. A teď si konečně spočítáme průměr za sedm dnů. Vzoreček si nakopírujeme do dalších políček - zázrak! Vzoreček se automaticky upraví. Potom si vyrobíme graf - vybereme si typ grafu a popíšeme osy.

Prázdninová hádanka

Radola Gajda - člověk, o kterém se děti v dějepise nejspíš neučí (a asi je to dobře). Původně se jmenoval Rudolf Geidl, časem si jméno změnil na slovanštější Radola Gajda. Jeden z hlavních velitelů československých legií v Rusku, později generál československé armády, předseda Národní obce fašistické. S jeho jménem je spojován také takzvaný Židenický puč v roce 1933, při kterém příslušníci Národní obce fašistické zaútočili na vojenská kasárna v Brně-Židenicích, aby tím zahájili převrat v celém státě. Ačkoliv se narodil v Kotoru, jeho rodina pocházela z určité oblasti v ČR. Ještě dnes se tam můžeme setkat s několika lidmi nesoucími příjmení Geidl. Kromě toho v této oblasti žijí i nositelé jiných méně častých příjmení - Oliva, Klim, Maša. Dokážete zjistit, kolem kterého města se tato oblast nachází? 

Prázdninová hra

Před pár dny jsem s rodinou pozorovala každoroční prázdninovou nádheru - perseidy. Měli jsme štěstí na teplou noc a jasnou oblohu, navíc jsme byli celkem daleko od velkých měst. Někteří viděli padajících hvězd víc, někteří jen pár. Pro ty, kteří by měli pocit, že jich neviděli dost, jsem ve Scratchi začala vyrábět hru, kde si jich každý může prohlédnout hromady a navíc i některé z nich pochytat. Jenže jsem nebyla dostatečně rychlá a velkou část programování zákeřně provedla dcera v době, kdy jsem myla nádobí.

Pokud byste chtěli, návod si můžete přečíst tady, zahrát si ji můžete tady a pro zájemce je program tady.

Prázdninová relaxace

I maminky se občas potřebují pobavit. A občas se jedná o takový druh zábavy, kterou nejde nazvat jinak než hloupý vtip. Prostě jsem si chtěla vyzkoušet, jaké je napsat vlastní dílo ve Twine. Za inspiraci chci poděkovat Petře Boháčkové, která o tomto nástroji psala v článku Nelineární příběhy. V příběhu jsou modře psané části klikabilní. Pokud chcete číst dál, musíte na jednu z nich kliknout.