čtvrtek 30. dubna 2020

Vlastní expedice?

Máme rádi výlety. Loňské letní prázdniny jsme strávili výlety, které měly nějaký vztah k dějepisné části vlastivědy, letošní jaro a léto jsme v nich chtěli pokračovat. Jenže plány nám zkřížil koronavirus.
Rozhodli jsem se proto, že budeme cestovat alespoň virtuálně. Třeba tak, že společně s dětmi vytvoříme naše vlastní prohlídky českých hradů. Takové, jaké jsou k vidění v Google Expedicích. Těm, kteří Google Expedice neznají, vřele doporučuji, aby si přečetli dva články od Pavla Hodála na Ty brďo.
Strávili jsme s výrobou naší skoro-Expedice na Karlštejn několik hodin. Příště to snad bude kratší, protože už víme, co a jak.


Po zmáčknutí na ozubené kolo (vpravo nahoře) můžete pustit zvuk.


pátek 24. dubna 2020

Zeměpis a programování

Co může mít společného zeměpis a programování? Třeba interaktivní výukovou mapu krajů České republiky. Takovou jednoduchou, kterou zvládnou vyrobit i děti na prvním stupni základních škol. Jednu takovou vyrobilo pro ostatní děti i naše dítko v programovacím jazyce Scratch. Scratch je vizuální dětský programovací jazyk navržený pro výuku programování a tvorbu jednoduchých her nebo animací. Program je přístupný online ve všech moderních prohlížečích (takže není třeba nic instalovat) a navíc má českou lokalizaci (to znamená, že je všechno v češtině). Pokud by někdo potřeboval pracovat bez přístupu k internetu, může si nainstalovat Scratch Offline Editor. 

sobota 18. dubna 2020

O jednom domácím úkolu aneb animace

Dcera navštěvuje základní uměleckou školu. A protože každá - i základní umělecká - škola v době koronaviru učí a jede dál, dostala domácí úkol - nějak zrealizovat a natočit pohádku o Jeníčkovi a Mařence. Dokonce i scénář dostali. Navíc s možností si ho libovolně pozměnit, použít jiný nebo vymyslet vlastní.
Tak dobrá - začneme. Co kdybychom použili nabízený scénář? Fajn, kolik tam hraje osob? Osm. A jeden další to musí točit. Hmmm, tak devět nás v jedné domácnosti nebydlí. Co s tím? Snížit počet osob - jako nepodkročitelné minimum se ukazují tři osoby plus kameraman. Ale ani tolik se nás momentálně doma nenachází. Že by divadlo jednoho herce (teda spíš herečky)? Zjišťujeme, že náš byt je na to příliš malý. Nemáme dostatečný odstup od herečky, abychom mohli zachytit všechny její kreace. A navíc máme v mobilu slabý mikrofon, takže občas není herečka slyšet. Natáčení v exteriéru (to znamená v lese nebo na louce), kde bychom měli od herečky větší odstup, by tudíž vyústilo v němý film. Opakovaně zkoušíme divadlo jedné herečky s tím, že to nějak půjde. Ne, nepůjde. Co s tím? Už jsme s tím strávili celkem dost času a kromě toho, že víme, jak ne, nemá dcera nic. Termín odevzdání se blíží. Tři dny před odevzdáním přichází nápad. Spíš Nápad s velkým N. Nebo dokonce NÁPAD. Nikde v zadání není totiž psáno, že v tom představení musí hrát lidé. Co kdyby se herečka změnila na programátorku, naprogramovala všechno ve Scratchi, následně by se přeměnila na dabérku a postavy namluvila? Ne, desetiletá herečka odmítá s tím, že to umí každý a že by byla za blbce. Ale animovat snad každý neumí? No to ne, připouští herečka a přeměňuje se během vteřiny na scénáristku, režisérku, animátorku, dabérku a zvukařku animovaného filmu.

pondělí 13. dubna 2020

EduCandy

Na učení mám ráda lístečky. Na jednu stranu napíšete slovíčko česky, na druhou anglicky. A už se můžete sami učit. Jenže se zvětšujícím se objemem učiva u nás začal růst i objem lístečků. A pomalu je nebylo kam dávat. Kromě toho jsem v tom začala mít nepořádek - vyjmenovaná slova se začala motat s angličtinou a příklady na násobení... I začala jsem pátrat po něčem počítačovém, nejraději takovém, co by mi nezabíralo místo na mém disku. Článek na blogu Jitky Rambouskové Co jsem vyzkoušela mě přivedl k EduCandy. Moc jí tímto za něj děkuji.
EduCandy je nástroj vhodný na učení nebo opakování slovíček, příkladů, dat v dějepise... Nejdříve se zaregistrujete, potom si zvolíte typ sady, která vám vyhovuje - slova, páry, výběr z více možností.



neděle 5. dubna 2020

Co z nich bude?

Současná situace kolem koronaviru přinutila spoustu rodin učit své děti doma. Řada rodičů má pocit, že učitelé by měli dostávat alespoň desetinásobek svého platu, protože přimět děti k vypracování úkolu z matematiky nebo z dějepisu je nadlidský výkon. V jiných rodinách mají dospělí naopak obavu z toho, že děti dostávají úkolů málo a o to větší horor je potom čeká po návratu dětí do školy. Většina rodičů postižených domácím učením svých potomků má pocit, že už si zažili domácí školy dost a těší se, až děti vrátí zpět školám.
Jenže - to, co momentálně tito lidé zažívají, NENÍ domácí škola. Nejsem první, kdo na toto téma píše. Už před nějakou dobou o tom psala Stáňa Kratochvílová na blogu Učit nebo neučit a nedávno Jana Nováčková na blogu Aktuálně.cz. Nehodlám opakovat po několikáté to samé. Rozhodla jsem se ale, že napíšu něco málo k jednomu příspěvku, který se objevil pod blogem Jany Nováčkové.