Ani nemám pedagogické vzdělání. Dokonce jsem nikdy na žádné základní škole neučila. Navíc nejsem ani žádná rodičovská aktivistka za školy bez domácích úkolů, bez známkování nebo čehokoliv dalšího. Tak proč vlastně chci psát o učení? A jakým právem?
Právem toho, kdo učí. Cože? Ano, čtete dobře. Učím - doma své dítě v domácím vzdělávání. Tuto cestu jsem si nevybrala, zahnal mě do ní osud. Ale to neznamená, že se nebudu snažit učit co nejlépe, jak to jde.
Radola Gajda - člověk, o kterém se děti v dějepise nejspíš neučí (a asi je to dobře). Původně se jmenoval Rudolf Geidl, časem si jméno změnil na slovanštější Radola Gajda. Jeden z hlavních velitelů československých legií v Rusku, později generál československé armády, předseda Národní obce fašistické. S jeho jménem je spojován také takzvaný Židenický puč v roce 1933, při kterém příslušníci Národní obce fašistické zaútočili na vojenská kasárna v Brně-Židenicích, aby tím zahájili převrat v celém státě. Ačkoliv se narodil v Kotoru, jeho rodina pocházela z určité oblasti v ČR. Ještě dnes se tam můžeme setkat s několika lidmi nesoucími příjmení Geidl. Kromě toho v této oblasti žijí i nositelé jiných méně častých příjmení - Oliva, Klim, Maša. Dokážete zjistit, kolem kterého města se tato oblast nachází?
Před pár dny jsem s rodinou pozorovala každoroční prázdninovou nádheru - perseidy. Měli jsme štěstí na teplou noc a jasnou oblohu, navíc jsme byli celkem daleko od velkých měst. Někteří viděli padajících hvězd víc, někteří jen pár. Pro ty, kteří by měli pocit, že jich neviděli dost, jsem ve Scratchi začala vyrábět hru, kde si jich každý může prohlédnout hromady a navíc i některé z nich pochytat. Jenže jsem nebyla dostatečně rychlá a velkou část programování zákeřně provedla dcera v době, kdy jsem myla nádobí.
Pokud byste chtěli, návod si můžete přečíst tady, zahrát si ji můžete tady a pro zájemce je program tady.
I maminky se občas potřebují pobavit. A občas se jedná o takový druh zábavy, kterou nejde nazvat jinak než hloupý vtip. Prostě jsem si chtěla vyzkoušet, jaké je napsat vlastní dílo ve Twine. Za inspiraci chci poděkovat Petře Boháčkové, která o tomto nástroji psala v článku Nelineární příběhy. V příběhu jsou modře psané části klikabilní. Pokud chcete číst dál, musíte na jednu z nich kliknout.
OdpočinekPřed započetím příběhu označ, jestli jsi [[muž]] nebo [[žena]].Ráno začalo dobře. Vzbudil jsem se dřív než děti. Alespoň mám nějaký čas na přečtení zpráv. Teď přemýšlím - přečtu si zprávy na [[Seznamu]] nebo raději [[Hospodářské noviny]]?Ráno začalo dobře. Vzbudila jsem se dřív než děti. Alespoň mám nějaký čas na přečtení zpráv. Teď přemýšlím - přečtu si zprávy na [[Seznam.cz]] nebo raději [[Hospodářské noviny?]]Tak na Seznamu se hned dozvím, že už několikátý den máme přes dvě stovky nakažených koronavirem denně. Tak to máme štěstí, že už bude brzy víkend, to je nakažených vždycky méně. Ještě že se lidé specificky nakažují tak, aby co nejméně přidělávali práci zdravotníkům o víkendu. A k tomu ještě přidali na Seznamu pár vražd... Asi jsem si měl přečíst spíš ty Hospodářky. Ale už se vzbouzí děti a tím pádem mám po klidu. Doprčic! Měl jsem dětem nachystat snídani. Tak co s tím? [[Děti, dneska budete plnit bobříka hladu]] nebo raději [[Co si kdo uvaří, to si taky sní]]?Praha prý řeší další sochu - maršálka Radeckého. A koruna se vyšvihla mezi nejrychleji rostoucí měny na světě. Už se těším, jak k nám budou jezdit chudí němečtí inženýři, doktoři a programátoři, aby si vydělali na živobytí. A ejhle - zase nějaká vražda... Hm, skoro jako na Seznamu.
Právě se probudily děti. A já jsem jim nenachystal snídani. Tak co s tím? Že bych řekl "[[Děti, dneska budete plnit bobříka hladu]]" nebo raději "[[Co si kdo uvaří, to si taky sní]]?Tak lovení bobříka hladu se zrovna neujalo. Děti tvrdí, že čtvrtý den po sobě to už opravdu není žádná zábava a že bych se měl nad sebou zamyslet. Co se dá dělat, jdu jim vyrobit snídani. Sbohem, odpočinku, začíná práce.
Nevím, jak to ta manželka dělá, že děti s radostí smlsnou kdeco. Navrhoval jsem jim vánočku se šunkou (nic jiného jsem doma nenašel) a byly proti. Že si prý dají raději šunku bez vánočky nebo vánočku bez šunky. Argument, že musí jíst jak cukry, tak i bílkoviny nepadl na úrodnou půdu. Nakonec šly raději na nákup s tím, že [[dneska budou vařit ony]].Děti myšlenku, že si snídani přichystají samy, nenesly zrovna s nadšením. Ale nakonec se do toho daly. Zvládly uvařit čaj a v ledničce našly zbytek paštiky a šunku. V chlebníku nebylo nic, na stole ale objevily okoralý zbytek vánočky.
Nevím, jak to ta manželka dělá, že děti s radostí smlsnou kdeco. Navrhoval jsem jim vánočku se šunkou a byly proti. Že si prý dají raději šunku bez vánočky nebo vánočku bez šunky. Argument, že musí jíst jak cukry, tak i bílkoviny nepadl na úrodnou půdu. Nakonec šly raději na nákup s tím, že [[dneska budou vařit ony]].Tím pádem mě čeká dopoledne plné odpočinku a báječný oběd. Doufám, že děti po obědě umyjí nádobí. Ale to jsem se přepočítal. "Tatí, našli jsme recept na ten báječný Sachrův dort a nakoupili jsme všechno, co je potřeba. Jen nevíme, co je to utřít máslo."
"No, co by to bylo? Vezmete máslo a utřete ho. Raději utěrkou než hadrem na podlahu."
"A utřít máslo s vejci?"
"Tak to je nějaká hloupost. Není tam spíš potřít máslo vejci?"
Kolem desáté přicházím do kuchyně, abych se podíval, jak se Sachrův dort chýlí ke zdárnému konci. Konec to je, ale zdárný ani náhodou. Okamžitě je mi jasné, že z toho dort nebude ani náhodou. Vybíhám do obchodu a kupuji vepřovou konzervu a rohlíky. V době, kdy děti obědvají, se zoufale snažím uklidit nepořádek v kuchyni a přilehlých místnostech. Nechci, aby manželka viděla tu katastrofu, [[až se vrátí z práce.]]Ještě utírám zbytky vajíček z podlahy, když zarachotí klíč v zámku.
"Tak jaký jsi měl den? Doufám, že sis pěkně odpočinul. Není nad relaxaci v rodinném kruhu, co říkáš?"Tak na Seznamu se hned dozvím, že už několikátý den máme přes dvě stovky nakažených koronavirem denně. Tak to máme štěstí, že už bude brzy víkend, to je nakažených vždycky méně. Ještě že se lidé specificky nakažují tak, aby co nejméně přidělávali práci zdravotníkům o víkendu. A k tomu ještě přidali na Seznamu pár vražd... Asi jsem si měla přečíst spíš ty Hospodářky. Ale už se vzbouzí děti a tím pádem mám po klidu. Doprčic! Zapomněla jsem dětem nachystat snídani. Tak co s tím? [[Už jsou velké, takže trochu hladu vydrží.]] No, možná jim spíš navrhnu, aby se řídily příslovím [["Co si kdo uvaří, to si taky sní"]]?Tak lovení bobříka hladu se zrovna neujalo. Děti tvrdí, že čtvrtý den po sobě to už opravdu není žádná zábava a že bych se měla nad sebou zamyslet. Co se dá dělat, jdu jim vyrobit snídani. Sbohem, odpočinku, začíná práce.
Navrhla jsem jim vánočku se šunkou (nic jiného jsem doma nenašla) a byly proti. Že si prý dají raději šunku bez vánočky nebo vánočku bez šunky. Argument, že musí jíst jak cukry, tak i bílkoviny nepadl na úrodnou půdu. Nakonec šly raději na nákup s tím, že [[dneska raději budou vařit ony]].Děti myšlenku, že si snídani přichystají samy, nenesly zrovna s nadšením. Ale nakonec se do toho daly. Zvládly uvařit čaj a v ledničce našly zbytek paštiky a šunku. V chlebníku nebylo nic, na stole ale objevily okoralý zbytek vánočky.
Navrhla jsem jim vánočku se šunkou a byly proti. Že si prý dají raději šunku bez vánočky nebo vánočku bez šunky. Argument, že musí jíst jak cukry, tak i bílkoviny nepadl na úrodnou půdu. Nakonec šly raději na nákup s tím, že [[dneska raději budou vařit ony]].Tím pádem mě čeká dopoledne plné odpočinku a báječný oběd. Doufám, že děti po obědě umyjí nádobí. Ale to jsem se přepočítala. "Mamí, nevíme, co je to utřít máslo."
"No, co by to bylo? Vezmete máslo a utřete ho. Raději utěrkou než hadrem na podlahu."
"A utřít máslo s vejci?"
"Tak to je nějaká hloupost. Není tam spíš potřít máslo vejci?"
Kolem desáté přicházím do kuchyně, abych se podívala, jak se vaření chýlí ke zdárnému konci. Konec to je, ale zdárný ani náhodou. Okamžitě je mi jasné, že z toho jídlo nebude ani náhodou. Vybíhám do obchodu a kupuji vepřovou konzervu a rohlíky. V době, kdy děti obědvají, se zoufale snažím uklidit nepořádek v kuchyni a přilehlých místnostech. Nechci, aby manžel viděl tu katastrofu, [[až se odpoledne vrátí z práce.]]Ještě utírám zbytky vajíček z podlahy, když zarachotí klíč v zámku.
"Tak jaký jsi měla den? Doufám, že sis pěkně odpočinula. Není nad relaxaci v rodinném kruhu, co říkáš?"Praha prý řeší další sochu - maršálka Radeckého. A koruna se vyšvihla mezi nejrychleji rostoucí měny na světě. Už se těším, jak k nám budou jezdit chudí němečtí inženýři, doktoři a programátoři, aby si vydělali na živobytí. A ejhle - zase nějaká vražda... Hm, skoro jako na Seznamu.
Právě se probudily děti. A já jsem jim nenachystala snídani. Tak co s tím? [[Už jsou velké, takže trochu hladu vydrží.]] Nebo jim raději navrhnu, ať se řídí příslovím [["Co si kdo uvaří, to si taky sní"]]?
