Na počátků své kariéry maminky - domácí učitelky jsem pilně nakupovala učebnice, pracovní sešity a spoustu dalšího materiálu. Když pominulo počáteční nadšení, začala jsem k nakoupenému přistupovat poněkud kritičtěji. Ano - všechno bylo krásné, barevné, přizpůsobené dětskému čtenáři - a to byl problém.
Fakt, že se v učebnicích vyskytují chyby, je celkem jednoduše napravitelný. Prostě dítěti řeknu, že to tady autoři trochu zjednodušili a pokud bude mít zájem, vysvětlím mu podrobnosti. Abych nesnižovala váhu učebnice jako celku, budu se to snažit nějak zaonačit, aby chyba nevypadala jako chyba.
Ovšem záhy jsem zjistila, že přizpůsobení dětskému čtenáři vede k tomu, že učebnice obsahuje holá fakta typu ten a ten vládce měl tu a tu manželku, zavedl u nás to a to, kdysi bojoval a při bitvě hrdinsky padl. Jeho synem byl další pán (o jehož manželce se pro změnu nic nepíše), a ten zase něco postavil a bojoval. Pro změnu v boji nezahynul. Rozdíl mezi Přemyslem Otakarem II. a jeho synem Václavem II. se smrskne na zakládání měst Přemyslem Otakarem II. oproti ražbě grošů Václavem II. Přemysl vládl v Rakousku, kdežto Václav v Polsku a v Uhrách. No a ten Přemysl přece padl na Moravském poli (proti komu a proč tam bojoval je asi nedůležité, neb o tom učebnice taktně mlčí), kdežto Václav asi žije na věky (o tom, že by zemřel, není v učebnici ani slovo). Prostě jsem získala pocit, že obsah takto pojaté učebnice bych sice byla schopná si nacpat do hlavy, ale nebyla bych ani náhodou schopná ho v té hlavě dlouhodobě udržet. (Otázku, jestli je potřeba dlouhodobě udržet v hlavě obsah dějepisu pro čtvrtou a pátou třídu, ponechám stranou.) Začala jsem tedy hledat nějaké jiné zdroje, které by byly vhodné pro výuku dějepisu. Našla jsem jich dokonce víc, než jsem schopná reálně využít.
