Před pár dny jsem s rodinou pozorovala každoroční prázdninovou nádheru - perseidy. Měli jsme štěstí na teplou noc a jasnou oblohu, navíc jsme byli celkem daleko od velkých měst. Někteří viděli padajících hvězd víc, někteří jen pár. Pro ty, kteří by měli pocit, že jich neviděli dost, jsem ve Scratchi začala vyrábět hru, kde si jich každý může prohlédnout hromady a navíc i některé z nich pochytat. Jenže jsem nebyla dostatečně rychlá a velkou část programování zákeřně provedla dcera v době, kdy jsem myla nádobí.
Ani nemám pedagogické vzdělání. Dokonce jsem nikdy na žádné základní škole neučila. Navíc nejsem ani žádná rodičovská aktivistka za školy bez domácích úkolů, bez známkování nebo čehokoliv dalšího. Tak proč vlastně chci psát o učení? A jakým právem? Právem toho, kdo učí. Cože? Ano, čtete dobře. Učím - doma své dítě v domácím vzdělávání. Tuto cestu jsem si nevybrala, zahnal mě do ní osud. Ale to neznamená, že se nebudu snažit učit co nejlépe, jak to jde.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat