"Asi víte, že vaše choroba je nevyléčitelná, umíme jen o něco zpomalit progresi." Ne, nevěděla jsem. A že to "něco" se pohybuje v řádu měsíců, jsem netušila ani náhodou.
Dnes je nejspíš poslední sedmnáctý duben v mém životě. A zítra bude asi poslední osmnáctý duben... Cítím se prozatím celkem dobře - moje situace připomíná chlápka, který padá z nejvyššího patra mrakodrapu a stále si říká: "Zatím dobrý." Na rozdíl od něj mám ale o něco víc času. Jak ho využiju? Už vím, že psaním blogu určitě ne. Ráda bych, aby si mě děti co nejvíc užily ve stavu, kdy jsem ještě dostatečně "funkční" - protože takový stav bude trvat celkem krátkou dobu. I manžel si zaslouží mou pozornost.
Takže se loučím a doufám, že se máte lépe než já.
Jitka alias Nejsem učitelka
Zasáhlo mne to. Posílám modlitbu a sil, co jich jen můžete mít, ať ten čas strávíte s rodinou dobře. Děkuji moc za vše.
OdpovědětVymazatVůbec nevím, o co se jedná, objevil jsem Vás na Facebooku. Ale naděje zůstává a já vám ji přeji. Máte před sebou mnoho dní.
OdpovědětVymazatDobrý den, nad vaší zprávou se mi skoro zastavilo srdce. Občas jsem Vás četla na FB, inspirovala jste mě (učitelku). Posílám velké objetí a přeji co nejvíc chvil s blízkými. A jak píše Lukáš výše, naděje zůstává. Držím pěsti. Ivana Libosvárová
OdpovědětVymazat