Příběhy

Jedno z našich dětí miluje příběhy - a to ve všech podobách. Rádo je čte jako papírové knihy i e-knihy, poslouchá ve formě rozhlasových her i audioknih, dívá se na ně v televizi, v počítači i v kině. Dokonce je samo vymýšlí a píše. A to psaní mu jde dobře - s diplomy z literárních soutěží bychom mohli klidně tapetovat. Ale do života nám vtrhnul nepřítel jménem Sloh. Ze začátku se tvářil trošičku obstarožně - vyplňte poštovní poukázku ("Mamííí, to ještě někdo posílá peníze poštou, když je může poslat bankovním převodem nebo zaplatit kartou?"), napište inzerát ("Prodám za 10 Kč učebnici českého jazyka, pouze osobní odběr u nás v Horní Dolní." "A proč jen za 10 Kč?" "Protože otravují děti s psaním inzerátů, to přece každý zná."). Časem trochu přitvrdil (vysvětlete rozdíl mezi zprávou a oznámením). A potom předvedl zuby a drápy - popis budovy, popis místnosti, popis krajiny, popis pracovního postupu...

Na prvním stupni jsme společně nějak přežili zprávy, oznámení, vyplňování tiskopisů i psaní pozvánek. Teď na nás čekají veskrze užitečné výpisky (jejich užitečnost jsem ale odhalila až na vysoké škole), žádosti (děti v šesté třídě o něco oficiálně žádají dost zřídka; pěkný příklad jsem našla jen v článku Miroslava Mráze na Otevřených datech), úřední dopisy (tady mě žádný příklad praktického použití vhodný pro děti nenapadl, ale nevzdávám se a budu hledat a vymýšlet dál), objednávky (doba trochu pokročila a objednávka se dost často děje vložením příslušného zboží do virtuálního nákupního košíku v e-shopu, vyplněním jednoduchého formuláře a následným stisknutím tlačítka Objednat), strukturované životopisy (nic složitého, ale z pohledu žáků druhého stupně asi bez šance na praktické užití) a opět pozvánky ("Zvu Tě na oslavu svých narozenin. Bude se konat v našem domě v Horní Dolní 4589/155 dne 31. února od 11 do 19 hodin. Společenský oděv nutný, stejně tak i hodnotný dar."). Budeme muset zvládnout i charakteristiku, subjektivně zabarvený popis, výklad a úvahu. Toto všechno vyžaduje po druhostupňových dětech Rámcový vzdělávací program v oblasti komunikační a slohové výchovy. Kromě toho budou děti tvořit i "vlastní literární texty podle svých schopností a na základě osvojených znalostí základů literární teorie". Konečně něco, co uspokojí touhu po příbězích! On je sice příběh skrytý i ve strukturovaném životopise, občas se může schovávat v úředních dopisech a bývá dokonce předpokladem objednávek (udělala se mi díra na kalhotech a všechny obchody jsou zavřené, takže mi nezbývá než si kalhoty objednat), občas také jejich následkem (co všechno jsem zažila při zoufalých pokusech zhubnout do kalhot, které jsem si objednala v e-shopu), ale příběh je prostě příběh a ani ten nejhezčí úřední dopis ho nenahradí. 

Protože jsme rodina veskrze hravá, příběhy se u nás nebudou jen psát, ale i hrát, občas určitě i programovat nebo třeba animovat. Pro ty, kteří mají podobně jako já pocit, že vymýšlení příběhu zaujme děti víc než vymýšlení strukturovaného životopisu, přidávám seznam našich oblíbených her, programů a aplikací.

Krycí jména sice nevedou k vymýšlení příběhu, ale k rozšiřování slovní zásoby; avšak i dostatečně rozsáhlá slovní zásoba je podmínkou zajímavého příběhu. My máme nejraději kooperativní verzi Krycí jména Duet.

Activity je také hra rozšiřující slovní zásobu, děti v ní podle popisu nebo pantomimy hádají slova.

Písmenkové hry KrisKros a Scrabble také spíše rozšiřují slovní zásobu. U nás se ale příliš neujaly.

Rory's Story Cubes jsou už klasika. Hodíte kostkami, na kterých vám padnou obrázky, na základě kterých vymýšlíte příběh. V současné době existuje celá řada nejrůznějších rozšíření. Pokud se někomu nechce kostky kupovat, může použít třeba našimi dětmi upravenou verzi ve Scratchi.

Dixit - karetní hra založená na popisu toho, co vidím na své kartě. U nás se změnila třeba na vyprávění příběhů o třech dcerách chudého rybáře (u obrázku se třemi klíči) nebo na životopis zlé soudkyně, která byla za trest přeměněná na tajuplné zvíře (u obrázku lasičky). Podobně jako u předchozí hry si můžete  koupit několik variant (tady a tady) velké množství rozšíření (např. toto).

Vymyšlené příběhy je taky možné nějak zaznamenat - třeba prostým sepsáním do sešitu nebo na počítači do libovolného textového editoru. O něco "knižněji" se tváří BookCreator, ve kterém si děti mohou vytvářet vlastní interaktivní e-knihy a publikovat je na internetu. Podrobnější informace o BookCreatoru jsem napsala zde.

Zdatnější literáti mohou svá díla veřejně publikovat na spisovatelské sociální síti Wattpad. O této síti jsem četla už hodně špatného - zvláště v tom smyslu, že díla tam publikovaná jsou opravdu hrozná. Protože velká část "spisovatelů" publikujících na Wattpadu jsou děti školního a středoškolského věku, děl kvalit Anny Kareniny (nebo alespoň Harryho Pottera) tam opravdu mnoho nenajdete. Ale na druhou stranu - každého náctiletého spisovatele potěší pochvala od jiného náctiletého spisovatele.

Kromě klasických knížek existují i gamebooky. Nejjednodušší cesta k tvorbě gamebooků vede asi přes Google formuláře. Návod najdete v tomto videu. Pokud někomu vadí, že je video v nagličtině, může si nastavit automatické titulky v češtině. Automatické titulky nastavíte kliknutím na Nastavení (symbol ozubeného kola v pravé dolní části videa), vyberete Titulky, potom Angličtina (vytvořeno automaticky), následně na Automatický překlad, kde už si vyberete češtinu. Překlad sice není dokonalý, ale k pochopení stačí. 

O něco složitější gamebook můžete vyrábět také kombinací Google formulářů, Google prezentací a třeba Flippity zámečků, podobně jako online únikové hry.

Milovníci gamebooků, kteří touží po sofistikovanějším designu, mohou psát svá díla ve Twine. Na atránkách Abíčka si můžete přečíst sérii návodů, jak ve Twine pracovat. Jedno takové (moje a velmi primitivní) dílo si můžete přečíst tady. A pokud by někdo toužil po čistě mobilní verzi gamebooku, mohu vřele dporučit Metaverse. Stručný návod v češtině najdete tady.

Příběhy je samozřejmě možné také animovat (o animování jsem něco málo psala tady a tady) nebo programovat. Menší děti mohou programovat ve ScratchJr, větší ve Scratchi, Snapu nebo třeba v Alici. O Scratchi jsem toho napsala celkem hodně, o Alici jen jeden článek. Pokud by se chtěl někdo o programování příběhů ve Scratchi dozvědět víc, na této stránce najde celou řadu odkazů včetně anotovaných programů. A zájemci o programování v Alici 3 se mohou přihlásit na bezplatný online kurz.