Osou naší výuky přírodopisu v šesté třídě se stala učebnice Ekologický přírodopis vypracovaná kolektivem autorů pod vedením Danuše Kvasničkové. Tato učebnice klade důraz na vztahy mezi organismy a děti se přírodopisu učí skrze poznávání jednotlivých ekosystémů. Krásná myšlenka - budeme spolu chodit do lesa, na louku nebo k rybníku, kde se v praxi budeme učit o jednotlivých organismech. Jestli to tak bude fungovat, jsem v létě testovala na našich dvou dětech. Byla to nádhera - strávili jsme spoustu dní v lese, nosili jsme si domů na podrobnější výzkumy lišejníky, houby, větvičky, šišky... Během nějaké doby jsme zjistili, že už nám nestačí fotoaparát a "je nutný" USB mikroskop, časem přišel na řadu i mikroskop klasický. A protože všechno vypadalo nádherně, rozhodli jsme se, že ve výuce podle této učebnice budeme pokračovat.
Ani nemám pedagogické vzdělání. Dokonce jsem nikdy na žádné základní škole neučila. Navíc nejsem ani žádná rodičovská aktivistka za školy bez domácích úkolů, bez známkování nebo čehokoliv dalšího. Tak proč vlastně chci psát o učení? A jakým právem? Právem toho, kdo učí. Cože? Ano, čtete dobře. Učím - doma své dítě v domácím vzdělávání. Tuto cestu jsem si nevybrala, zahnal mě do ní osud. Ale to neznamená, že se nebudu snažit učit co nejlépe, jak to jde.
Zobrazují se příspěvky se štítkemjaro. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemjaro. Zobrazit všechny příspěvky
pátek 24. září 2021
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)