Jak to dostáváme do dětské hlavy

Domácí školáci musí minimálně jednou za pololetí absolvovat přezkoušení, při kterém prokážou, jaké znalosti za poslední půlrok dostaly do svých hlav. Jak jsem psala už dříve, "naše" metodička pro domácí vzdělávání dává přednost přezkoušení na základě předloženého portfolia. Naše dítě pojímá tuto část jako fantastickou možnost pochlubit se svými úspěchy někomu dalšímu, kdo by je mohl ocenit. Takže při přezkoušení postupně tahá jako králíky z klobouku keramické výrobky (pokaždé, když je  na přezkoušení balíme, mám pocit, že příští rok už žádná keramika nebude, protože ten nešťastník, který je potom nese, jsem já), čtenářský deník, několik robotů, flétny (abychom spolu mohli zahrát nějaká dueta), počítač a tablet (jak jinak předvést to, co člověk naprogramoval), diplomy ze soutěží, cestovatelský deník naší rodiny, pár knih, které je absolutně nutné paní učitelce ukázat, fotky vlastnoručně upečených rohlíků (vozit vlastnoručně vyrobené jídlo jsem zakázala, protože jsem si představila, kolik by asi tak vážila paní učitelka, kdyby dostávala darem od všech přezkušovaných dětí potraviny), nějaké výrobky ušité na šicím stroji...

Hledačka s Actionbound

Nevím, jestli nepíšu o něčem, co už všichni znají a používají. Totiž o aplikaci Actionbound. Ale říkám si, že i kdyby tento článeček byl užitečný jen jedinému člověku, bude mít smysl. 

Actionbound je nástroj na tvorbu hledaček neboli questů. A můžete toho v něm dělat opravdu hodně - celkem logicky vytvořit venkovní hledačku, ale také vkládat obrázky, vlastní i cizí videa, zvuky, nastavit délku hledání pokladu...

Čáry s tečkami

Po kontrole toho, co by měly děti podle metodiky "Základy programování ve Scratch pro 5. ročník základní školy" ovládat ve Scratchi na konci 5. třídy, jsem zjistila, že jsme bez jakéhokoliv povšimnutí přešli možnosti Pera. Děti sice ví, že nástroje Pera nejsou v klasické nabídce, ale musí si je přidat z nabídky Rozšíření v levém dolním rohu, ale ale aktivně je nepoužívají.

Ale když děti vesele vytvářejí vlastní příběhy nebo hry, asi je na otáčení a otiskávání čtverečků a koleček nenalákám. Vypadá to, že jsem něco opomenula tak v první nebo druhé třídě... Začínám hledat, co s tím, a procházím cizí projekty ve Scratchi, abych našla nějakou inspiraci.

MIT App Inventor 2 aneb naše první mobilní aplikace

Nedávno jsme se rozhodli prozkoumat MIT App Inventor 2. Jedná se o webovou je aplikaci, která slouží k výrobě vlastních aplikací pro mobilní zařízení. Pro začátek je nutné si vytvořit vlastní účet na MIT App Inventor, pohodlně se usadit k počítači a připravit si do ruky mobil nebo tablet s operačním systémem Android. (Pokud nevlastníte androidí zařízení, neklesejte na mysli, stačí i jen počítač.) Potom si ještě musíte na mobilní zařízení nainstalovat MIT AI2 Companion a propojit mobilní zařízení s počítačem. Návod najdete tady, kromě toho tu najdete i návod, jak řešit situaci, pokud nevlastníte mobilní zařízení s operačním systémem Android. Návod je sice psaný v angličtině, ale toho se děsit nemusíte - jak na automatický překlad do češtiny se můžete dočíst třeba na nádherném blogu Dejte mi pevný bod a pohnu i českým školstvím v článku Opakuj si - třeba s kartičkami.

Druhy číslovek

Když jsem chodila na základní školu, bylo pro mě určování druhů číslovek něčím hrozivým, měla jsem pocit, že nemám šanci se to naučit. Navíc se mi mezi neurčité číslovky pletla i některá zájmena. Tak jsem to s dětmi raději zkusila trochu jinak.

Nejdříve jsme si vypsali stručný seznam - prostě jen pár příkladů ke každému druhu číslovek - a přibrali jsme k tomu dvě kostky - čtyřstěnnou (protože se učíme čtyři druhy číslovek) a klasickou hrací kostku s jedním až šesti puntíky (sudé číslo znamenalo číslovku určitou, liché číslovku neurčitou). Házeli jsme kostkou a vymýšleli příběh - v každé větě jsme museli použít druh číslovky, který nám padl na kostkách. Časem nás házení kostkami přestalo bavit, a tak jsme si raději naprogramovali vlastní jednoduchý generátor druhů číslovek ve Scratchi.

Story cubes - třeba v informatice, v češtině nebo v angličtině

Pár informací pro ty, kteří nevědí, co je to Story cubes neboli Příběhy z kostek - jedná se o krabičku obsahující devět hracích kostek. Na každé straně kostky se nachází jeden obrázek - duha, ryba nebo třeba váha... Úkolem hráče (nebo hráčů) je hodit s kostkami a podle obrázků vyprávět příběh. Kromě základní sady existuje i řada nejrůznějších rozšíření. Protože tento nápad chválili přede mnou už mnozí jiní, nechci opakovat slova o tom, jak je hra skvělá v českém nebo cizím jazyce při tvorbě příběhu - ať už mluveného nebo psaného. Podrobněji si o tom můžete počíst třeba tady.

My jsme to vzali za trochu jiný konec - programátorský. Mezi projekty ve Scratchi jsme našli Story cube generator, který jsme si okopírovali a začali jsme ho vylepšovat. Naznačila jsem dětem, že chybu v programu je možné najít buď přečtením kódu nebo opakovaným pouštěním programu a sledováním kostek. Děti našly chybu celkem rychle - při některých hodech se stane, že dvě kostky ukážou stejné obrázky. A začaly opravovat... Sice věděly, kde je chyba, ale i tak její opravení zabralo dost času. Potom už jen vyměnily akční kostky s modrými obrázky za kostky "klasické", protože ty se jim líbí víc.

Jazyk český - jazyk hezký (neboli psaní slov s předponami s- a z-)

Psaní slov s předponami s- a z- je věc ošemetná, občas i magická. Něco můžete sbrousit nebo zbrousit - při obojím vezmete do ruky pilník, brusku nebo třeba rašpli a vykonáváte akci broušení, kterým cosi odstraňujete z nějakého předmětu. Když toho odstraníte jen tak trochu, neboli povrch, tak se jedná o sbroušení. Ovšem při důkladnějším broušení tu najednou máte zbroušení. Kudy ovšem vede přesná hranice mezi s- a z- v procesu broušení, nám už slovníková ani výkladová část Pravidel českého pravopisu objasnit nemůže, neb se jedná o záležitost celkem individuální.

S dětmi opakuji psaní slov s předponami s- a z- a děti pomalu zjišťují, že ono sokratovské "Vím, že nic nevím" tady platí snad stonásobně. A já pro změnu zjišťuji, že cvičení v učebnicích a pracovních sešitech jsou vesměs nudná, takže jejich hojným používáním pomalu vyvolávám odpor k výuce českého jazyka. Prostě na to musím jít jinak.

Opakování pomocí alfaboxu

V Nápadníku metod pro výuku českého jazyka, který si můžete stáhnout na stránkách Pedagogicko-psychologické poradny Ústí nad Orlicí, jsem objevila opakovací variantu metody alfabox. 

Metoda spočívá v tom, že žáci dostanou tabulku se všemi nebo téměř všemi písmeny abecedy a mají za úkol každé políčko vyplnit nějakým údajem, který začíná na dané písmeno a vztahuje se k zadanému tématu. Alfabox je možné použít jak při prezentaci nového učiva (příklad najdete třeba zde), tak při reflexi probraného učiva (příklad je třeba zde), při samostatné i skupinové práci. 

Já jsem alfabox použila jako metodu opakování toho, co jsme si povídali o prvním českém králi Vratislavovi. Svůj alfabox vyplňovalo jak dítko, tak i já. Když jsme měli vyplněno, navzájem jsme si své odpovědi porovnali. Zábavy jsme si užili dost a zároveň jsme zjistili, že některá písmena abecedy se nám opravdu těžko vyplňovala. Nicméně právě ta neobyčejně podnítila naši kreativitu.

Okýnko, záporní lidé a Dragonbox

 120 - 5x⬜ = 80

Dítko nevěřícně zírá na příklad. Chvíli čekám, jestli se nerozmluví, ale ono ne. Pro jistotu se tedy zeptám, jestli ví, co s tím. "Celkem ano, ale nevím, co s tím potom. Když na obou stranách odečtu sto dvacet, vyjde mi, že minus pět okýnek je minus čtyřicet. To třeba znamená, že minus pět lidí má dohromady dluh čtyřicet korun. Otázka je, kolik má každý z nich. A to opravdu neumím vypočítat."

Co s tím - úvaha je správná, ale naučený matematický aparát nestačí na výpočet. Zkouším navrhnout, že třeba jiným způsobem je možné přeci jen dojít k tomu, jaké číslo se má dosadit do okýnka. Je to marné, dítko trvá na tom, že v učebnici pro pátou třídu chtějí po dětech "snad vysokoškolskou látku".

Další mapy

Map není nikdy dost. A pokud nám náhodou nějaké chybí, můžeme si je sami vyrobit. Co třeba mapu procenta žen mezi cizinci na našem území?

Vyrobit si něco takového není vůbec složité. V první řadě potřebujeme data. S tím nám pomůže Český statistický úřad - tady si můžeme stáhnout tabulku obsahující počet cizinců a cizinek v jednotlivých krajích ČR, a to nejen za uplynulý rok, ale dokonce za mnoho let. Potom si jednoduše spočítáme procenta žen mezi cizinci na našem území - a zjistíme, že je u nás víc cizinců než cizinek, a to ve všech krajích.

Tabulky a grafy - lekce, která se nekonala

Vytvářet tabulky v tabulkovém editoru naše děti už umí. Tak co kdybychom si zkusili vyrobit nějaké grafy? Profesor Hejný navrhuje měřit dětem ve třídě výšku a rozpětí rukou. Ježe my jsme si nic takového pravidelně neměřili. Kde by se dala sehnat nějaká zajímavá data? Třeba na stránkách ministerstva zdravotnictví - tam jich je pro žáky 5. třídy víc než dost! Je toho až moc - ne těch dat, ale koronaviru. Děti o něm nechtěly ani slyšet. Takže píšu o lekci, kterou jsem si připravila, ale která se u nás doma nekonala. Třeba se ujme někde jinde.

Podíváme se na grafy, které nám ministerstvo nabízí. Počet lidí nakažených koronavirem - stoupá, klesá nebo je přibližně stejný počet nakažených? A už vidíme, že o víkendu klesá. Nejspíš to bude tím, že se méně testuje. Jak to vymysleli odborníci, aby věděli, na čem jsme? Každý den si spočítali průměr za sedm dní. Tak si to zkusíme také - na datech nakažených.

Ale soubory mají tajemnou koncovku csv! Žádný problém, naučíme se importovat soubory do tabulkového editoru. A teď si konečně spočítáme průměr za sedm dnů. Vzoreček si nakopírujeme do dalších políček - zázrak! Vzoreček se automaticky upraví. Potom si vyrobíme graf - vybereme si typ grafu a popíšeme osy.

Jak zrají plody učení

Všichni domácí školáci musí být minimálně jednou za pololetí přezkoušení. Částí přezkoušení tak, jak ho provádí "naše" metodička pro domácí vzdělávání, je pohovor nad portfoliem. Při něm mají děti nějak předvést, co všechno za uplynulé pololetí dělaly, co se jim povedlo, co se naučily. Někdo ukáže vyplněné pracovní sešity, sešit popsaný diktáty, spousty spočítaných příkladů, nějaké výkresy, pár rukodělných výrobků, zazpívá písničky. Prostě to pojme tak nějak klasicky, školně. Někdo jiný třeba donese vlastnoručně vyrobenou knihu o České republice - takže je z toho jasné, že se při tom musel hodně o České republice dozvědět, určitě mu z toho i něco zůstalo v hlavě a navíc se musel naučit vyhledávat informace, třídit je, přepisovat (buď rukou nebo na počítači), pokud je dílo ilustrované, tak to znamená, že i něco maloval, některé děti (ano, i takové existují) jsou dokonce schopné knihu svázat a vyrobit jí desky. A vadí, že dítě nemá vyplněnou ani jednu stránku v pracovním sešitě o České republice? Tvorbou obsahu knihy si nejspíš zapamatovalo víc informací než vyplněním pracovního sešitu. A jako bonus si procvičilo pravopis, získávání a třídění informací, možná přišlo ke slovu nějaké to výtvarno nebo pracovno. Samozřejmě, obsah může být kompletně okopírovaný z Wikipedie. Ale pokud si zkoušející pár vět přečte, určitě to odhalí.

Každé dítě je jiné. Programátor nejspíš nebude psát literární díla, sportovce možná nezaujme malování, spisovatel asi nebude chtít počítat. Ale programátor může naprogramovat test, kterým je možné zkoušet znalosti literatury, sportovec třeba namaluje návrhy medailí, spisovatel napíše příběh o tom, jak si čísla hrála na násobení. Přiznám se, že naše děti s takovými nápady většinou samy nepřicházejí, ale pokud jim je dodám zvenčí, relativně často se jich chytnou. A když mi nápady dojdou, vezmeme do ruky i ten pracovní sešit.

Co z nich bude?

Současná situace kolem koronaviru přinutila spoustu rodin učit své děti doma. Řada rodičů má pocit, že učitelé by měli dostávat alespoň desetinásobek svého platu, protože přimět děti k vypracování úkolu z matematiky nebo z dějepisu je nadlidský výkon. V jiných rodinách mají dospělí naopak obavu z toho, že děti dostávají úkolů málo a o to větší horor je potom čeká po návratu dětí do školy. Většina rodičů postižených domácím učením svých potomků má pocit, že už si zažili domácí školy dost a těší se, až děti vrátí zpět školám.

Jenže - to, co momentálně tito lidé zažívají, NENÍ domácí škola. Nejsem první, kdo na toto téma píše. Už před nějakou dobou o tom psala Stáňa Kratochvílová na blogu Učit nebo neučit a nedávno Jana Nováčková na blogu Aktuálně.cz. Nehodlám opakovat po několikáté to samé. Rozhodla jsem se ale, že napíšu něco málo k jednomu příspěvku, který se objevil pod blogem Jany Nováčkové.

Učební materiály v dějepise

Na počátků své kariéry maminky - domácí učitelky jsem pilně nakupovala učebnice, pracovní sešity a spoustu dalšího materiálu. Když pominulo počáteční nadšení, začala jsem k nakoupenému přistupovat poněkud kritičtěji. Ano - všechno bylo krásné, barevné, přizpůsobené dětskému čtenáři - a to byl problém.

Fakt, že se v učebnicích vyskytují chyby, je celkem jednoduše napravitelný. Prostě dítěti řeknu, že to tady autoři trochu zjednodušili a pokud bude mít zájem, vysvětlím mu podrobnosti. Abych nesnižovala váhu učebnice jako celku, budu se to snažit nějak zaonačit, aby chyba nevypadala jako chyba.

Ovšem záhy jsem zjistila, že přizpůsobení dětskému čtenáři vede k tomu, že učebnice obsahuje holá fakta typu ten a ten vládce měl tu a tu manželku, zavedl u nás to a to, kdysi bojoval a při bitvě hrdinsky padl. Jeho synem byl další pán (o jehož manželce se pro změnu nic nepíše), a ten zase něco postavil a bojoval. Pro změnu v boji nezahynul. Rozdíl mezi Přemyslem Otakarem II. a jeho synem Václavem II. se smrskne na zakládání měst Přemyslem Otakarem II. oproti ražbě grošů Václavem II. Přemysl vládl v Rakousku, kdežto Václav v Polsku a v Uhrách. No a ten Přemysl přece padl na Moravském poli (proti komu a proč tam bojoval je asi nedůležité, neb o tom učebnice taktně mlčí), kdežto Václav asi žije na věky (o tom, že by zemřel, není v učebnici ani slovo). Prostě jsem získala pocit, že obsah takto pojaté učebnice bych sice byla schopná si nacpat do hlavy, ale nebyla bych ani náhodou schopná ho v té hlavě dlouhodobě udržet. (Otázku, jestli je potřeba dlouhodobě udržet v hlavě obsah dějepisu pro čtvrtou a pátou třídu, ponechám stranou.) Začala jsem tedy hledat nějaké jiné zdroje, které by byly vhodné pro výuku dějepisu. Našla jsem jich dokonce víc, než jsem schopná reálně využít.

Omalovánky (použití vrstev v programu Gimp)

K tomuto nápadu mě přivedl jeden starší blog Jitky Rambouskové. Spojili jsme informatiku a výtvarnou výchovu - učili se pracovat s vrstvami v grafickém editoru Gimp (je zdarma a lze ho stáhnout na https://www.gimp.org/downloads/) a vyrobili si omalovánky, které jsme si následně vymalovali. Postup je jednoduchý:

1. vybrali jsme si nějaký pěkný obrázek a otevřeli jsme ho v grafickém programu Gimp,
2. přidali jsme průhlednou vrstvu: Vrstva > Nová vrstva  > Průhledná,
3. pomocí klávesové zkratky Ctrl B jsme otevřeli panel malovacích nástrojů,
4. dvojitým kliknutím jsme otevřeli okno tužky a nastavili jsme sílu čáry,
5. obkreslili jsme obrysy,

Ptáci v aplikaci Quiver

Zjistila jsem, že není jednoduché naučit dítko poznávat ptáky. Bydlíme ve městě, takže jediní práci, které vídáme celkem často, jsou kosi a holubi. Teoreticky dítko pozná v knížce kdejakého ptáka, ale u živého už je to horší.
Nedávno jsem objevila Quiver, což je aplikace pro tablety a mobilní telefony, která používá rozšířenou realitu. Aplikace má verzi jak pro Andrioid, tak pro Apple. Z domovských stránek aplikace si vytisknete omalovánky, na které namíříte spuštěnou aplikaci v mobilu nebo tabletu. Omalovánky (i nevymalované) slouží jako podklad (marker), na kterém se vám ve 3D zjeví objekty. Barvu mají podle toho, jak jste si je vymalovali. To, co vidíte na obrazovce si můžete i vyfotit nebo natočit. Ve výukové verzi (stojí cca 120 Kč) je možné zobrazit i buňky s organelami, řez sopkou nebo několik vybraných památek.

Bezbolestné opakování

Mezi články na Metodickém portálu RVP jsem čirou náhodou narazila na článek Lukáše Tvrďocha nazvaný Bezbolestné opakování. Ve stručnosti - třída je rozdělená do několika skupin, v každé skupině děti sepíší seznam všeho, na co si k danému tématu vzpomenou. Následně vyberou ze seznamu pojem, který považují za důležitý a který lze zároveň předvést formou živého obrazu. Živý obraz si nacvičí a předvedou zbytku třídy. Ostatní hádají, o jaký pojem se jedná. Postupně se takto vystřídají všechny skupiny.

Dějepis v Breaking News a Genial.ly

Díky skvělému učitelskému blogu Dejte mi pevný bod a pohnu i českým školstvím jsem objevila ClassTools a v něm Breaking News Generator. Jedná se o program na tvorbu Nejnovějších zpráv. Během chvíle můžete vytvořit vlastní obrázek, který se tváří jako tapeta televizních zpráv. Odkaz na článek je tu. 

Program je velmi jednoduchý - jeho obsluhu zvládlo i mé devítileté dítko. Stačí vyplnit příslušná políčka textu a nahrát pozadí. S pozadím můžete před finálním uložením ještě hýbat. Když jste s výsledkem spokojení, jednoduše zmáčknete tlačítko Download Image a obrázek se uloží na vámi zvolené místo.