Všichni domácí školáci musí být minimálně jednou za pololetí přezkoušení. Částí přezkoušení tak, jak ho provádí "naše" metodička pro domácí vzdělávání, je pohovor nad portfoliem. Při něm mají děti nějak předvést, co všechno za uplynulé pololetí dělaly, co se jim povedlo, co se naučily. Někdo ukáže vyplněné pracovní sešity, sešit popsaný diktáty, spousty spočítaných příkladů, nějaké výkresy, pár rukodělných výrobků, zazpívá písničky. Prostě to pojme tak nějak klasicky, školně. Někdo jiný třeba donese vlastnoručně vyrobenou knihu o České republice - takže je z toho jasné, že se při tom musel hodně o České republice dozvědět, určitě mu z toho i něco zůstalo v hlavě a navíc se musel naučit vyhledávat informace, třídit je, přepisovat (buď rukou nebo na počítači), pokud je dílo ilustrované, tak to znamená, že i něco maloval, některé děti (ano, i takové existují) jsou dokonce schopné knihu svázat a vyrobit jí desky. A vadí, že dítě nemá vyplněnou ani jednu stránku v pracovním sešitě o České republice? Tvorbou obsahu knihy si nejspíš zapamatovalo víc informací než vyplněním pracovního sešitu. A jako bonus si procvičilo pravopis, získávání a třídění informací, možná přišlo ke slovu nějaké to výtvarno nebo pracovno. Samozřejmě, obsah může být kompletně okopírovaný z Wikipedie. Ale pokud si zkoušející pár vět přečte, určitě to odhalí.
Každé dítě je jiné. Programátor nejspíš nebude psát literární díla, sportovce možná nezaujme malování, spisovatel asi nebude chtít počítat. Ale programátor může naprogramovat test, kterým je možné zkoušet znalosti literatury, sportovec třeba namaluje návrhy medailí, spisovatel napíše příběh o tom, jak si čísla hrála na násobení. Přiznám se, že naše děti s takovými nápady většinou samy nepřicházejí, ale pokud jim je dodám zvenčí, relativně často se jich chytnou. A když mi nápady dojdou, vezmeme do ruky i ten pracovní sešit.
Protože koronavirus omezil volný pohyb i našich dětí, trávily víc času doma u počítače. Na počítačové hry jim ale nějak nezbyl čas. Více či méně nenápadně jsem jim nabízela různé programy a aplikace a spolu s nimi i nápady, co dělat. Něco se ujalo, něco ne. A právě díky tomu nucenému vysedávání doma u počítače si děti na přezkoušení vytvořily v Genial.ly stromy, které ukazují, jak zrály plody jejich učení. Budou je při prezentaci portfolia používat jako pomůcku, aby nezapomněly ukázat to nejkrásnější, co vyrobily nebo se naučily. Dcera čtvrťačka mi dovolila, abych tady její strom ukázala. Jedna věc na něm stojí za zamyšlení - na nejnižších větvích stromu jsou jen tak zavěšené názvy školních předmětů, bez jakékoliv animace. Prý je to kvůli tomu, že vyplněné pracovní sešity jsou nuda a nikoho to nemůže ani trochu zajímat...
Možná by nebylo špatné, kdyby v případě příštího uzavření škol nebyly děti na vysvědčení hodnocené především na základě toho, jaké měly známky za jeden a půl měsíce offline výuky. Kdyby děti předvedly učitelům svoje díla, seznamy naposlouchaných audioknih a divadelních her zhlédnutých v televizi a na internetu, ukázaly své obrázky a výtvory z plastelíny, řekly o tom, co se doma s rodiči naučily vařit a jak vyráběly roušky... (neboli popovídaly si s učiteli nad svým portfoliem), možná by se zjistilo, že určitá část školního vzdělávacího programu byla splněná jen tak mimochodem. Tím, že děti dělaly to, co je bavilo nebo to, co bylo v danou chvíli opravdu potřeba dělat. Třeba nad tím popřemýšlí i někdo na minsterstvu...
P. S.: Pokud by se chtěl někdo o portfoliovém hodnocení v domácím vzdělávání dozvědět více, doporučuji, aby si přečetl článek Kateřiny Jančaříkové na Metodickém portálu RVP. Existuje dokonce celá řada diplomových prací, které se věnují žákovským portfoliím a jejich hodnocení.
Protože koronavirus omezil volný pohyb i našich dětí, trávily víc času doma u počítače. Na počítačové hry jim ale nějak nezbyl čas. Více či méně nenápadně jsem jim nabízela různé programy a aplikace a spolu s nimi i nápady, co dělat. Něco se ujalo, něco ne. A právě díky tomu nucenému vysedávání doma u počítače si děti na přezkoušení vytvořily v Genial.ly stromy, které ukazují, jak zrály plody jejich učení. Budou je při prezentaci portfolia používat jako pomůcku, aby nezapomněly ukázat to nejkrásnější, co vyrobily nebo se naučily. Dcera čtvrťačka mi dovolila, abych tady její strom ukázala. Jedna věc na něm stojí za zamyšlení - na nejnižších větvích stromu jsou jen tak zavěšené názvy školních předmětů, bez jakékoliv animace. Prý je to kvůli tomu, že vyplněné pracovní sešity jsou nuda a nikoho to nemůže ani trochu zajímat...
Možná by nebylo špatné, kdyby v případě příštího uzavření škol nebyly děti na vysvědčení hodnocené především na základě toho, jaké měly známky za jeden a půl měsíce offline výuky. Kdyby děti předvedly učitelům svoje díla, seznamy naposlouchaných audioknih a divadelních her zhlédnutých v televizi a na internetu, ukázaly své obrázky a výtvory z plastelíny, řekly o tom, co se doma s rodiči naučily vařit a jak vyráběly roušky... (neboli popovídaly si s učiteli nad svým portfoliem), možná by se zjistilo, že určitá část školního vzdělávacího programu byla splněná jen tak mimochodem. Tím, že děti dělaly to, co je bavilo nebo to, co bylo v danou chvíli opravdu potřeba dělat. Třeba nad tím popřemýšlí i někdo na minsterstvu...
P. S.: Pokud by se chtěl někdo o portfoliovém hodnocení v domácím vzdělávání dozvědět více, doporučuji, aby si přečetl článek Kateřiny Jančaříkové na Metodickém portálu RVP. Existuje dokonce celá řada diplomových prací, které se věnují žákovským portfoliím a jejich hodnocení.
Strom, na kterém zrají plody učení.
Žádné komentáře:
Okomentovat