Mezi články na Metodickém portálu RVP jsem čirou náhodou narazila na článek Lukáše Tvrďocha nazvaný Bezbolestné opakování.
Ve stručnosti - třída je rozdělená do několika skupin, v každé skupině
děti sepíší seznam všeho, na co si k danému tématu vzpomenou. Následně
vyberou ze seznamu pojem, který považují za důležitý a který lze zároveň
předvést formou živého obrazu. Živý obraz si nacvičí a předvedou zbytku
třídy. Ostatní hádají, o jaký pojem se jedná. Postupně se takto
vystřídají všechny skupiny.
Ani nemám pedagogické vzdělání. Dokonce jsem nikdy na žádné základní škole neučila. Navíc nejsem ani žádná rodičovská aktivistka za školy bez domácích úkolů, bez známkování nebo čehokoliv dalšího. Tak proč vlastně chci psát o učení? A jakým právem? Právem toho, kdo učí. Cože? Ano, čtete dobře. Učím - doma své dítě v domácím vzdělávání. Tuto cestu jsem si nevybrala, zahnal mě do ní osud. Ale to neznamená, že se nebudu snažit učit co nejlépe, jak to jde.
Zobrazují se příspěvky se štítkempantomima. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempantomima. Zobrazit všechny příspěvky
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)