"Skrytý příběh" v našem městečku

Máme rádi Skryté příběhy. Pokud tuto mobilní geolokační hru neznáte, doporučuji se podívat na jejich webové stránky. Nebo zhlédnout starší rozhovor v pořadu Sama doma, ve kterém představuje Skryté příběhy přímo jejich autor - Dalibor Naar. Případně se podívat na novější prezentaci Skrytých příběhů z roku 2019. Bylo by krásné, kdyby i ve městě, kde bydlíme, nějaký ten skrytý příběh byl... Ale prozatím není. Jedno z našich dětí tvrdí, že je to kvůli tomu, že "tady se nikdy nic zajímavého nestalo".

I usedla jsem jednoho dne  k počítači, otevřela náš účet na Actionbound a rozhodla se, že dětem ukážu, že příběh se dá skrýt i v našem městě. Ale všechno nakonec dopadlo jinak - děti si mé práce všimly: "Mamííí, co to děláš?" Podařilo se mi najít nejlepší možnou odpověď: "Překvapení." V tu chvíli bylo jasné, že už TO nedělám jen já. V počítači jsem měla v tu chvíli napsaných jen pár vět a start hry u jedné celkem skryté sochy z šedesátých let (minulého století).

"To bude putování po místních sochách?"

"Ne, proč?"

"Protože tam máš sochu."

"A nemohlo by to být dobrodružné?"

Hledačka s Actionbound

Nevím, jestli nepíšu o něčem, co už všichni znají a používají. Totiž o aplikaci Actionbound. Ale říkám si, že i kdyby tento článeček byl užitečný jen jedinému člověku, bude mít smysl. 

Actionbound je nástroj na tvorbu hledaček neboli questů. A můžete toho v něm dělat opravdu hodně - celkem logicky vytvořit venkovní hledačku, ale také vkládat obrázky, vlastní i cizí videa, zvuky, nastavit délku hledání pokladu...

Duolingo

Pro mnohé bude dnešní příspěvek nošením dříví do lesa. Nebo sov do Athén. Nebo (a to nejvíce ze všeho) sov do tabletu, mobilu nebo počítače.

O čem chci psát? O aplikaci Duolingo, jejímž maskotem je sovička Duo. Je to jedna z mnoha aplikací, pomocí kterých se můžete učit nebo opakovat cizí jazyky. Moje děti ji využívají k opakování angličtiny, jiné jazyky jsem v této aplikaci prozatím nezkoumala, takže budu psát výhradně o našich zkušenostech s angličtinou.

Samotná výuka je v Duolingu rozdělená do témat, která obsahují jednotlivé gramatické jevy nebo okruhy slovní zásoby. Témata de dále dělí dov ětšího nebo menšího počtu lekcí. Každá lekce obsahuje cvičení typu psaní slyšeného slova nebo věty, překlady slov nebo vět, výběr správného překladu z řady nabízených slov, doplňování správného tvaru slova do věty a ústní opakování slov nebo věty. Když zvládnete všechny úkoly z dané lekce, můžete pokračovat na další.

Počítač, tablet a finanční gramotnost

Jedno z našich dětí se zajímá o finančnictví, a tak není divu, že se rozhodlo vytvořit s druhým dítětem dvoučlenný tým do soutěže Rozpočti si to! 

Nechci se tu ani tak rozepisovat o výuce finanční gramotnosti u dětí, kterou podle mého názoru skvěle zajišťuje právě účast v soutěži Rozpočti si to!, ale spíš o tom, že jsem díky této soutěži měla možnost vidět, jak děti v praxi používají spoustu programů a aplikací, se kterými se skamarádily. A to je přesně to, k čemu by podle mě měla sloužit výuka (nejen) ICT - naučit děti něco užitečného, co mohou v životě využít. Pro někoho to může být třeba vyhledávání na internetu, pro jiného používání textového editoru, další může programovat... nebo všechno dohromady. Nebo něco úplně jiného.

Tvoříme knihy

Nevím, jestli nepíšu o něčem, co už všichni znají a používají. Totiž o aplikaci Book Creator. Ale říkám si, že i kdyby tento článeček byl užitečný jen jedinému člověku, bude mít smysl. 

Book Creator je nástroj na tvorbu interaktivních knih. A můžete toho v něm dělat opravdu hodně - celkem logicky psát text, ale také vkládat hypertextové odkazy, obrázky, mapy, vlastní i cizí videa, zvuky...

A zase jsme animovali - tentokrát písek

Písek je skvělá hračka pro malé děti. Ale nejen to. Pokud máte kromě písku také fotoaparát a vhodný software, může se vám přihodit, že získáte filmového Oskara. Právě to se stalo Co Hoedemanovi s krátkým filmem Hrad z písku.

Déčko je televizní kanál pro děti. Ale nejen to. Pokud máte kromě televize a dětí také hromádku písku, tablet a vhodný software, může se vám přihodit, že vznikne krátký film. Právě to se stalo u nás doma.

Pro jistotu začnu pěkně od začátku... Na Déčku běží seriál Animační školička, který (nejen) dětem přibližuje, jak vzniká animovaný film. Protože je každý díl také spojený s jedním kolem animační soutěže pro děti, rozhodli se naši čtvrťáci, že se soutěže zúčastní. Tím spíše, že s tvorbou vlastních animovaných filmů už nějaké zkušenosti mají.

Metaverse - proč mi o tom nikdo neřekl?

Při hledání aplikace, která by nahradila HP Reveal (kdo ji má na svém mobilním zařízení, může ji používat, ostatní ale už mají smůlu), jsem narazila na aplikaci Metaverse, která nám doslova rozvrátila chod domácnosti. Dítko se okamžitě vrhlo do výroby vlastního gamebletu (naše vlastní nové slovo označující tabletovou obdobu gamebooku, pokud si ovšem dílo spustíte na telefonu, bude to asi gamephone) s rozšířenou realitou a bylo tak zaneprázdněné, že nechtělo jíst ani spát. A já se mu ani nedivím. Když mě dítko pustilo k počítači, taky jsem si něco vyrobila. A pořád jen přemýšlím, jak je možné, že jsem se o té skvělé aplikaci nedozvěděla už dřív? 

   

Ale vrátím se zpátky na začátek. Metaverse je aplicace, která slouží ke spouštění vlastnoručně vyrobených her, knížek, testů, únikových her, geocachingu a spoustě dalších věcí. Nebo dokonce k mixování toho všeho dohromady. A navíc můžete hojně používat rozšířenou nebo virtuální realitu. Existuje jak pro Android, tak pro iOS. Avšak aplikace sama o sobě nám asi stačit nebude, protože bychom si rádi vytvořili vlastní obsah. Takže se musíme zaregistrovat do Metaverse studia. 

O jednom domácím úkolu aneb animace

Dcera navštěvuje základní uměleckou školu. A protože každá - i základní umělecká - škola v době koronaviru učí a jede dál, dostala domácí úkol - nějak zrealizovat a natočit pohádku o Jeníčkovi a Mařence. Dokonce i scénář dostali. Navíc s možností si ho libovolně pozměnit, použít jiný nebo vymyslet vlastní.

Tak dobrá - začneme. Co kdybychom použili nabízený scénář? Fajn, kolik tam hraje osob? Osm. A jeden další to musí točit. Hmmm, tak devět nás v jedné domácnosti nebydlí. Co s tím? Snížit počet osob - jako nepodkročitelné minimum se ukazují tři osoby plus kameraman. Ale ani tolik se nás momentálně doma nenachází. Že by divadlo jednoho herce (teda spíš herečky)? Zjišťujeme, že náš byt je na to příliš malý. Nemáme dostatečný odstup od herečky, abychom mohli zachytit všechny její kreace. A navíc máme v mobilu slabý mikrofon, takže občas není herečka slyšet. Natáčení v exteriéru (to znamená v lese nebo na louce), kde bychom měli od herečky větší odstup, by tudíž vyústilo v němý film. Opakovaně zkoušíme divadlo jedné herečky s tím, že to nějak půjde. Ne, nepůjde. Co s tím? Už jsme s tím strávili celkem dost času a kromě toho, že víme, jak ne, nemá dcera nic. Termín odevzdání se blíží. Tři dny před odevzdáním přichází nápad. Spíš Nápad s velkým N. Nebo dokonce NÁPAD. Nikde v zadání není totiž psáno, že v tom představení musí hrát lidé. Co kdyby se herečka změnila na programátorku, naprogramovala všechno ve Scratchi, následně by se přeměnila na dabérku a postavy namluvila? Ne, desetiletá herečka odmítá s tím, že to umí každý a že by byla za blbce. Ale animovat snad každý neumí? No to ne, připouští herečka a přeměňuje se během vteřiny na scénáristku, režisérku, animátorku, dabérku a zvukařku animovaného filmu.