Na počátků své kariéry maminky - domácí učitelky jsem pilně nakupovala učebnice, pracovní sešity a spoustu dalšího materiálu. Když pominulo počáteční nadšení, začala jsem k nakoupenému přistupovat poněkud kritičtěji. Ano - všechno bylo krásné, barevné, přizpůsobené dětskému čtenáři - a to byl problém.
Fakt, že se v učebnicích vyskytují chyby, je celkem jednoduše napravitelný. Prostě dítěti řeknu, že to tady autoři trochu zjednodušili a pokud bude mít zájem, vysvětlím mu podrobnosti. Abych nesnižovala váhu učebnice jako celku, budu se to snažit nějak zaonačit, aby chyba nevypadala jako chyba.
Ovšem záhy jsem zjistila, že přizpůsobení dětskému čtenáři vede k tomu, že učebnice obsahuje holá fakta typu ten a ten vládce měl tu a tu manželku, zavedl u nás to a to, kdysi bojoval a při bitvě hrdinsky padl. Jeho synem byl další pán (o jehož manželce se pro změnu nic nepíše), a ten zase něco postavil a bojoval. Pro změnu v boji nezahynul. Rozdíl mezi Přemyslem Otakarem II. a jeho synem Václavem II. se smrskne na zakládání měst Přemyslem Otakarem II. oproti ražbě grošů Václavem II. Přemysl vládl v Rakousku, kdežto Václav v Polsku a v Uhrách. No a ten Přemysl přece padl na Moravském poli (proti komu a proč tam bojoval je asi nedůležité, neb o tom učebnice taktně mlčí), kdežto Václav asi žije na věky (o tom, že by zemřel, není v učebnici ani slovo). Prostě jsem získala pocit, že obsah takto pojaté učebnice bych sice byla schopná si nacpat do hlavy, ale nebyla bych ani náhodou schopná ho v té hlavě dlouhodobě udržet. (Otázku, jestli je potřeba dlouhodobě udržet v hlavě obsah dějepisu pro čtvrtou a pátou třídu, ponechám stranou.) Začala jsem tedy hledat nějaké jiné zdroje, které by byly vhodné pro výuku dějepisu. Našla jsem jich dokonce víc, než jsem schopná reálně využít.
Českým dějinám od příchodu Slovanů až do roku 1914 se věnuje pětidílná série Radky Kučerové Putování českými dějinami. Tyto knížky jsou speciálně psané pro děti ze čtvrtých a pátých tříd a naše dějiny ukazují především jako jeden dlouhý a napínavý příběh. Knížky jsou bohatě ilustrované, písmena jsou větší, takže se knížky dětem dobře čtou, a na konci každé kapitoly se nachází několik otázek zaměřených především na čtenářskou gramotnost.
Další vícedílná knížka, kterou rádi používáme, jsou Hravé české dějiny 1 a 2 z edice Kouzelné čtení, které se věnují českým dějinám od pravěku do první světové války. Kouzelné čtení snad ani nemusím představovat - jedná se o knihy téměř bez textu, které děti poslouchají pomocí elektronické Albi tužky. Knížky obsahují kromě základních informací i spoustu zajímavostí vztahujících se k danému historickému období.
Dějiny udatného českého národa Lucie Seifertové jsou obří leporelo, které zpracovává naše dějiny od pravěku téměř do současnosti. Knížka je pěkně ilustrovaná a zábavná. Ovšem velká část zábavnosti vyplývá z předchozích znalostí české historie. Knížku proto doma využíváme na shrnutí a opakování probraného učiva. Podle knížky vznikl i stejnojmenný televizní seriál. Ovšem samotný seriál, který si podobně jako kniha dělá z našich dějin legraci, je úplně pochopitelný až po tom, co budou děti znát základní fakta. Občas víc než jen ten základ, který se ukrývá v učebnicích dějepisné části vlastivědy pro čtvrtou a pátou třídu.
Zeměpisné souvislosti čerpáme z knihy Česko Ottův historický atlas. Kniha zahrnuje období od prekambria až do současnosti, je bohatě ilustrovaná - jsou v ní nejen mapy, ale i obrázky historických staveb, mincí, rukopisů... Písmo v knížce je poměrně malé a text není příliš záživný, proto knihu bereme do ruky hlavně kvůli obrazové části.
Kniha Slohovník aneb Praha má styl Evy Chupíkové představuje pro děti přitažlivou formou stavební slohy pomocí stavebních památek v Praze. Spíš než kniha je to pracovní sešit, domalovánky, omalovánky a vystřihovánky. V knížce se sice občas vyskytne nějaká nepřesnost, ale to mi celkem nevadí, stejně jako v případě učebnic si s tím umím poradit. Naše děti byly z úkolů nadšené a knihu si braly s sebou i při návštěvách významných historických budov mimo Prahu, navzájem se zkoušely ze znalostí a srovnávaly pražské památky s těmi mimopražskými.
Z beletrie mohu doporučit sérii Bářin kouzelný atlas Veroniky Válkové. Knížky jsou čtivé a čtenáři se z nich dozvědí velké množství informací týkajících se daného období. Vyprávějí o dvanáctileté dívce Báře, která najde v domě, kam se s rodiči přestěhovala, kouzelný historický atlas. Pomocí něj se dostává do minulosti a zažívá tam nejrůznější dobrodružství. Bára tak navštíví například dvůr svatého Václava, Karla IV. nebo Marie Terezie, podívá se i k husitům. Kromě výletů do českých dějin navštíví třeba Mezopotámii nebo starověký Egypt. K některým dílům jsou na stránkách nakladatelství Grada ke stažení pracovní listy a metodické materiály pro učitele.
Kromě toho se mi líbí i seriál Českého rozhlasu Toulky českou minulostí, který byl inspirovaný stejnojmennou čtrnáctidílnou knihou Petra Hory-Hořejše. Český rozhlas v tomto projektu odvedl obří práci - natočil tisícidílný seriál věnovaný české minulosti, přičemž každý díl má přibližně 25 minut. Zpočátku jsme díly ke každému období zvládli poslouchat každý den u snídaně, časem už jsem musela vybírat, který díl dětem pustím. Informací o dávné minulosti je poměrně málo, takže občas (třeba v případě Sámovy říše) je v učebnicích nejen všechno, co je známo, ale dokonce i něco navíc. V Toulkách českou minulostí se dávným historickým osobnostem věnují v rozsahu pár dílů na osobnost. Jak se postupně posouváme k současnosti, informací v historických pramenech přibývá (a v učebnicích ubývá), takže třeba Karlovi IV. bylo věnováno více než třicet dílů Toulek. V tom případě už přestává být únosné, aby si děti všechny díly poslechly.
Z televizních pořadů můžu doporučit zábavně pojaté dokumentární pořady pro děti Z rodu Přemyslovců (snad bude Česká televize ještě někdy vysílat nebo zpřístupní na svých stránkách) , Z rodu Lucemburků (díly najdete na Youtube), Od krále Holce po Jagellonce.
Velkým zdrojem inspirace je pro mě také blog Veroniky Peslerové Pesleří:
vývoj člověka - zde
staré pověsti české - praotec Čech, Vyšehrad, kněžna Ludmila a svatý Václav, svatý Václav, Blaničtí rytíři
svatá Anežka a Anežský klášter - zde
bazilika a židovská čtvrť v Třebíči - zde
Bedřich Smetana - zde
17. listopad - zde
Kromě toho spoustu nápadů, jak učit dějepis, najdete na blogu Tajného učitele a na blogu Olgy Kovaříkové Hravá dějeprava.
Pokud víte o dalších zajímavých zdrojích, které jsem neuvedla, dejte mi vědět. Ráda je přidám do seznamu.
----------------------------------------
Drobná poznámka: Žádný příspěvek na mém blogu není komerční ani sponzorovaný. Jenom se chci podělit o to, s čím jsem spojená a nějak nám pomohlo v naší domácí cestě ke vzdělávání.
Žádné komentáře:
Okomentovat