Jak to dostáváme do dětské hlavy

Domácí školáci musí minimálně jednou za pololetí absolvovat přezkoušení, při kterém prokážou, jaké znalosti za poslední půlrok dostaly do svých hlav. Jak jsem psala už dříve, "naše" metodička pro domácí vzdělávání dává přednost přezkoušení na základě předloženého portfolia. Naše dítě pojímá tuto část jako fantastickou možnost pochlubit se svými úspěchy někomu dalšímu, kdo by je mohl ocenit. Takže při přezkoušení postupně tahá jako králíky z klobouku keramické výrobky (pokaždé, když je  na přezkoušení balíme, mám pocit, že příští rok už žádná keramika nebude, protože ten nešťastník, který je potom nese, jsem já), čtenářský deník, několik robotů, flétny (abychom spolu mohli zahrát nějaká dueta), počítač a tablet (jak jinak předvést to, co člověk naprogramoval), diplomy ze soutěží, cestovatelský deník naší rodiny, pár knih, které je absolutně nutné paní učitelce ukázat, fotky vlastnoručně upečených rohlíků (vozit vlastnoručně vyrobené jídlo jsem zakázala, protože jsem si představila, kolik by asi tak vážila paní učitelka, kdyby dostávala darem od všech přezkušovaných dětí potraviny), nějaké výrobky ušité na šicím stroji...

Twine podruhé

Četli jste někdy nějaký gamebook? Ano, takovou tu knihu, kde se děj odvíjí podle toho, jak se sami rozhodnete. A občas i v závislosti na náhodě. U nás doma byla před nějakou dobou oblíbená knižní série Rytíři, o něco (no... spíš o dost) starší si třeba vzpomenou na knihu O Norikovi. Jakýmsi křížencem mezi gamebookem a deskovou hrou je třeba hra Plyšová hlídka (jedná se o moc povedenou hru, doporučuji si ji zahrát).

Už kdysi jsem psala o tom, že vlastní gamebook si v současné době může vyrobit na počítači každý. Naše děti se kdysi pokoušely vyrobit gamebook v Google formulářích. Mělo to ale dvě nevýhody - jak se jim příběh postupně větvil, stával se systém odkazů nepřehlednějším a nepřehlednějším, ani grafická stránka nebyla úplně nejlepší.

"Baby, it's mold outside"

Byl to objev. Teda spíš OBJEV. Ten učinila jednoho večera dcera. Protože poznala, že se jedná o OBJEV, okamžitě se o něj podělila se zbytkem rodiny. I zbytek rodiny pozitivně ohodnotil povahu OBJEVU a začal se smát. A ten OBJEV? Podívejte se sami:

Ke zhlédnutí bych doporučila nejen tento OBJEV, ale celý YouTube kanál Twisted Translations. A co s tím vším můžeme dělat?

MAPky nejsou malé mapy

Už před nějakou dobou mi dítě řeklo, že se bude podílet na MAPce. Protože jsem tehdy vůbec netušila, o co se jedná, začala jsem z něj tahat rozumy. A dozvěděla jsem se toho hodně: MAP je zkratka pro Multiple Animator Project, takže se jedná o projekt, na kterém spolupracuje několik animátorů, a každý z nich přispěje vlastní krátkou animací. A ti, kteří se necítí na výrobu animací, se můžou účastnit PMV (Picture Music Video) MAPek, ve kterých nikdo nic neanimuje, ale jednotliví účastníci dodají pouze obrázky. V praxi to vypadá tak, že někdo najde vhodnou skladbu, rozdělí ji na kratší (zpravidla pěti- až desetisekundové) úseky a hledá animátory, kteří by byli ochotní k jednotlivým úsekům vytvořit animace. Čistě teoreticky je možné, že si každý animátor vymyslí vlastní kraťoučký příběh, který nějak graficky zpracuje. Potom bychom vedle sebe mohli mít třeba mimozemšťany, kteří přistáli v létajícím talíři, holčičku, která češe pejska, a hořící panelák. Výsledná animace by nepůsobila příliš jednotně a nejspíš by vůbec nedávala smysl. Proto má většina MAPek nějaký jednotící prvek - může to být třeba použitá barevná paleta, téma (to znamená, že animátoři vytvářejí mini-příběhy na téma nějaké knihy, filmu a podobně) nebo skript (animátoři mají předepsané, co přesně mají animovat, výsledkem je potom jeden příběh, který má hlavu a patu), případně storyboard (animátoři mají zhruba předkreslené, co mají animovat, takže příběh nejenže má hlavu a patu, ale navíc  nehrozí, že by z psaného skriptu špatně pochopili, jak by měla jejich část vypadat).

Přírodo:Scratch a online spolupráce

V říjnu jsem lektorovala jeden online kurz programování pro děti. Nebyl zvláštní vybraným programovacím jazykem (ve Scratchi se učí prpogramovat spousta dětí), počtem přihlášených dětí (na online kurzy programování, které lektoruji, se běžně hlásí kolem třiceti dětí a ani tato akce z průměru nevybočovala), počtem lektorek (online kurzy programování mají v Mateřském a rodinném centru KuřiMaTa běžně na starosti tři lektorky - jedna odpovídá v chatu a funguje jako záloha pro případ problémů, dvě se střídají při výuce programování), zapojením do programu Meet and Code (to už je taková tradice našeho mateřského centra) ani poměrem chlapců a dívek (na programovací akce se hlásí víc chlapců než dívek, ani tady tomu nebylo jinak). Proč tedy o takové akci chci psát? Protože se lišila snad vším ostatním.

Alice není jen pro Alice

Přišel říjen a s ním opět programovací akce. A protože nechceme jít s davem, rozhodly jsme se (ano, rozhodly s tvrdým -y, neb jsme výhradně osoby ženského pohlaví), že budeme učit děti programovat v jazyce Alice 3. O programování v Alici jsem psala už dříve. Od té doby se toho hodně naučily jak naše děti, tak i já, takže jsem našla dost odvahy (nebo drzosti) to učit další. Dcera se toho naučila víc, takže její odvaha je ještě o něco větší. V pondělí jsme spolu lektorovaly první část kurzu. Spravedlivě jsme se střídaly - chvíli já (dospělačka), chvíli dcera (šesťačka). Protože trval kurz dvě hodiny, obě jsme byly rády, že jsme měly na chvíli čas si odpočinout od řečnění a něčeho se napít. Ještě nás čekají dvě až tři dvouhodinovky, ve kterých budeme vysvětlovat, jak naprogramovat rybu mrskající ocasem, chodící osobu nebo třeba pohyb kamerou. 

Poledníky, rovnoběžky a tři slova

Poledníky a rovnoběžky tvoří zeměpisnou síť. Zeměpisná délka a šířka jsou zeměpisné souřadnice... rovník, obratníky, nulý poledník...

Ale co s tím? Přeci pobavit se a jít ven! 

Po úvodní teorii jsem dětem zadala zeměpisné souřadnice 49.6815389N, 13.7873436E s vysvětlením, co znamenají tajuplná písmena N a E. Nejdříve nevěděly, co s tím, ale když jsem jim v Mapách.cz "nenápadně" ukázala na položku hledání, zkusily tam souřadnice zadat. A ukázalo se jim místo - a ne ledajaké. Místo s pěkným jménem a spoustou fotografií.