Nevím, jestli nepíšu o něčem, co už všichni znají a používají. Totiž o aplikaci Actionbound. Ale říkám si, že i kdyby tento článeček byl užitečný jen jedinému člověku, bude mít smysl.
Po kontrole toho, co by měly děti podle metodiky "Základy programování ve Scratch pro 5. ročník základní školy" ovládat ve Scratchi na konci 5. třídy, jsem zjistila, že jsme bez jakéhokoliv povšimnutí přešli možnosti Pera. Děti sice ví, že nástroje Pera nejsou v klasické nabídce, ale musí si je přidat z nabídky Rozšíření v levém dolním rohu, ale ale aktivně je nepoužívají.
Nedávno jsme se rozhodli prozkoumat MIT App Inventor 2. Jedná se o webovou je aplikaci, která slouží k výrobě vlastních aplikací pro mobilní zařízení. Pro začátek je nutné si vytvořit vlastní účet na MIT App Inventor, pohodlně se usadit k počítači a připravit si do ruky mobil nebo tablet s operačním systémem Android. (Pokud nevlastníte androidí zařízení, neklesejte na mysli, stačí i jen počítač.) Potom si ještě musíte na mobilní zařízení nainstalovat MIT AI2 Companion a propojit mobilní zařízení s počítačem. Návod najdete tady, kromě toho tu najdete i návod, jak řešit situaci, pokud nevlastníte mobilní zařízení s operačním systémem Android. Návod je sice psaný v angličtině, ale toho se děsit nemusíte - jak na automatický překlad do češtiny se můžete dočíst třeba na nádherném blogu Dejte mi pevný bod a pohnu i českým školstvím v článku Opakuj si - třeba s kartičkami.
Pár informací pro ty, kteří nevědí, co je to Story cubes neboli Příběhy z kostek - jedná se o krabičku obsahující devět hracích kostek. Na každé straně kostky se nachází jeden obrázek - duha, ryba nebo třeba váha... Úkolem hráče (nebo hráčů) je hodit s kostkami a podle obrázků vyprávět příběh. Kromě základní sady existuje i řada nejrůznějších rozšíření. Protože tento nápad chválili přede mnou už mnozí jiní, nechci opakovat slova o tom, jak je hra skvělá v českém nebo cizím jazyce při tvorbě příběhu - ať už mluveného nebo psaného. Podrobněji si o tom můžete počíst třeba tady.
My jsme to vzali za trochu jiný konec - programátorský. Mezi projekty ve Scratchi jsme našli Story cube generator, který jsme si okopírovali a začali jsme ho vylepšovat. Naznačila jsem dětem, že chybu v programu je možné najít buď přečtením kódu nebo opakovaným pouštěním programu a sledováním kostek. Děti našly chybu celkem rychle - při některých hodech se stane, že dvě kostky ukážou stejné obrázky. A začaly opravovat... Sice věděly, kde je chyba, ale i tak její opravení zabralo dost času. Potom už jen vyměnily akční kostky s modrými obrázky za kostky "klasické", protože ty se jim líbí víc.
Psaní slov s předponami s- a z- je věc ošemetná, občas i magická. Něco můžete sbrousit nebo zbrousit - při obojím vezmete do ruky pilník, brusku nebo třeba rašpli a vykonáváte akci broušení, kterým cosi odstraňujete z nějakého předmětu. Když toho odstraníte jen tak trochu, neboli povrch, tak se jedná o sbroušení. Ovšem při důkladnějším broušení tu najednou máte zbroušení. Kudy ovšem vede přesná hranice mezi s- a z- v procesu broušení, nám už slovníková ani výkladová část Pravidel českého pravopisu objasnit nemůže, neb se jedná o záležitost celkem individuální.
S dětmi opakuji psaní slov s předponami s- a z- a děti pomalu zjišťují, že ono sokratovské "Vím, že nic nevím" tady platí snad stonásobně. A já pro změnu zjišťuji, že cvičení v učebnicích a pracovních sešitech jsou vesměs nudná, takže jejich hojným používáním pomalu vyvolávám odpor k výuce českého jazyka. Prostě na to musím jít jinak.
