Jarní efemeroidy na podzim

Osou naší výuky přírodopisu v šesté třídě se stala učebnice Ekologický přírodopis vypracovaná kolektivem autorů pod vedením Danuše Kvasničkové. Tato učebnice klade důraz na vztahy mezi organismy a děti se přírodopisu učí skrze poznávání jednotlivých ekosystémů. Krásná myšlenka - budeme spolu chodit do lesa, na louku nebo k rybníku, kde se v praxi budeme učit o jednotlivých organismech. Jestli to tak bude fungovat, jsem v létě testovala na našich dvou dětech. Byla to nádhera - strávili jsme spoustu dní v lese, nosili jsme si domů na podrobnější výzkumy lišejníky, houby, větvičky, šišky... Během nějaké doby jsme zjistili, že už nám nestačí fotoaparát a "je nutný" USB mikroskop, časem přišel na řadu i mikroskop klasický. A protože všechno vypadalo nádherně, rozhodli jsme se, že ve výuce podle této učebnice budeme pokračovat.

Příběhy

Jedno z našich dětí miluje příběhy - a to ve všech podobách. Rádo je čte jako papírové knihy i e-knihy, poslouchá ve formě rozhlasových her i audioknih, dívá se na ně v televizi, v počítači i v kině. Dokonce je samo vymýšlí a píše. A to psaní mu jde dobře - s diplomy z literárních soutěží bychom mohli klidně tapetovat. Ale do života nám vtrhnul nepřítel jménem Sloh. Ze začátku se tvářil trošičku obstarožně - vyplňte poštovní poukázku ("Mamííí, to ještě někdo posílá peníze poštou, když je může poslat bankovním převodem nebo zaplatit kartou?"), napište inzerát ("Prodám za 10 Kč učebnici českého jazyka, pouze osobní odběr u nás v Horní Dolní." "A proč jen za 10 Kč?" "Protože otravují děti s psaním inzerátů, to přece každý zná."). Časem trochu přitvrdil (vysvětlete rozdíl mezi zprávou a oznámením). A potom předvedl zuby a drápy - popis budovy, popis místnosti, popis krajiny, popis pracovního postupu...

"Skrytý příběh" v našem městečku

Máme rádi Skryté příběhy. Pokud tuto mobilní geolokační hru neznáte, doporučuji se podívat na jejich webové stránky. Nebo zhlédnout starší rozhovor v pořadu Sama doma, ve kterém představuje Skryté příběhy přímo jejich autor - Dalibor Naar. Případně se podívat na novější prezentaci Skrytých příběhů z roku 2019. Bylo by krásné, kdyby i ve městě, kde bydlíme, nějaký ten skrytý příběh byl... Ale prozatím není. Jedno z našich dětí tvrdí, že je to kvůli tomu, že "tady se nikdy nic zajímavého nestalo".

I usedla jsem jednoho dne  k počítači, otevřela náš účet na Actionbound a rozhodla se, že dětem ukážu, že příběh se dá skrýt i v našem městě. Ale všechno nakonec dopadlo jinak - děti si mé práce všimly: "Mamííí, co to děláš?" Podařilo se mi najít nejlepší možnou odpověď: "Překvapení." V tu chvíli bylo jasné, že už TO nedělám jen já. V počítači jsem měla v tu chvíli napsaných jen pár vět a start hry u jedné celkem skryté sochy z šedesátých let (minulého století).

"To bude putování po místních sochách?"

"Ne, proč?"

"Protože tam máš sochu."

"A nemohlo by to být dobrodružné?"

Hledačka s Actionbound

Nevím, jestli nepíšu o něčem, co už všichni znají a používají. Totiž o aplikaci Actionbound. Ale říkám si, že i kdyby tento článeček byl užitečný jen jedinému člověku, bude mít smysl. 

Actionbound je nástroj na tvorbu hledaček neboli questů. A můžete toho v něm dělat opravdu hodně - celkem logicky vytvořit venkovní hledačku, ale také vkládat obrázky, vlastní i cizí videa, zvuky, nastavit délku hledání pokladu...

Čáry s tečkami

Po kontrole toho, co by měly děti podle metodiky "Základy programování ve Scratch pro 5. ročník základní školy" ovládat ve Scratchi na konci 5. třídy, jsem zjistila, že jsme bez jakéhokoliv povšimnutí přešli možnosti Pera. Děti sice ví, že nástroje Pera nejsou v klasické nabídce, ale musí si je přidat z nabídky Rozšíření v levém dolním rohu, ale ale aktivně je nepoužívají.

Ale když děti vesele vytvářejí vlastní příběhy nebo hry, asi je na otáčení a otiskávání čtverečků a koleček nenalákám. Vypadá to, že jsem něco opomenula tak v první nebo druhé třídě... Začínám hledat, co s tím, a procházím cizí projekty ve Scratchi, abych našla nějakou inspiraci.

Když mají máma a děti podobné zájmy...

Minulý týden jsme si s dětmi pěkně pohráli. A taky jsme si zahráli, udělali si pořádek ve fotkách a všechno to dali dohromady. Ale pěkně popořádku: zahráli jsme si spolu na flétny a protože se poblíž zrovna nacházel mobil, tak jsme si to naše muzicírování nahráli. Ale co s nahrávkou? Do sluchátek si ji asi ve volných chvílích opakovaně pouštět nebudeme... 

Děti by se rády pochlubily kamarádům, ale k tomu nám chybí nějaký ten vizuál. Že bychom přidali obrázky - třeba z Pixabay nebo z Unsplash? Není to sice špatný nápad, ale přidat můžeme i vlastní fotografie - ať se pochlubíme ještě o něco víc.

MIT App Inventor 2 aneb naše první mobilní aplikace

Nedávno jsme se rozhodli prozkoumat MIT App Inventor 2. Jedná se o webovou je aplikaci, která slouží k výrobě vlastních aplikací pro mobilní zařízení. Pro začátek je nutné si vytvořit vlastní účet na MIT App Inventor, pohodlně se usadit k počítači a připravit si do ruky mobil nebo tablet s operačním systémem Android. (Pokud nevlastníte androidí zařízení, neklesejte na mysli, stačí i jen počítač.) Potom si ještě musíte na mobilní zařízení nainstalovat MIT AI2 Companion a propojit mobilní zařízení s počítačem. Návod najdete tady, kromě toho tu najdete i návod, jak řešit situaci, pokud nevlastníte mobilní zařízení s operačním systémem Android. Návod je sice psaný v angličtině, ale toho se děsit nemusíte - jak na automatický překlad do češtiny se můžete dočíst třeba na nádherném blogu Dejte mi pevný bod a pohnu i českým školstvím v článku Opakuj si - třeba s kartičkami.