Přísudek jmenný se sponou a spol.

Včera se mě zase dítko ptalo, k čemu mu bude to či ono v životě. Konkrétně k čemu mu bude, když bude schopné poznat, ve které větě je slovo "ještě" příslovcem a ve které částicí. Otázek ohledně využitelnosti rozborů kdečeho v českém jazyce dostávám od tohoto dítěte celkem dost - k čemu je dobré poznat přísudek slovesný od přísudku jmenného se sponou, k čemu je dobré určovat druhy zájmen a číslovek, k čemu je dobré správně určit slovo "zatímco" jako spojku... Druhé dítko se už nějakou dobu neptá - tak jsem se ho zeptala já. Odpověď byla upřímná: "Tak nad tím už tak tři měsíce nepřemýšlím, protože vím, že to není k ničemu."

Další mapy

Map není nikdy dost. A pokud nám náhodou nějaké chybí, můžeme si je sami vyrobit. Co třeba mapu procenta žen mezi cizinci na našem území?

Vyrobit si něco takového není vůbec složité. V první řadě potřebujeme data. S tím nám pomůže Český statistický úřad - tady si můžeme stáhnout tabulku obsahující počet cizinců a cizinek v jednotlivých krajích ČR, a to nejen za uplynulý rok, ale dokonce za mnoho let. Potom si jednoduše spočítáme procenta žen mezi cizinci na našem území - a zjistíme, že je u nás víc cizinců než cizinek, a to ve všech krajích.

Naše první mapa v Mapotic

Čirou náhodou jsem před pár měsíci objevila Mapotic, ve kterém si můžete do mapy vkládat vlastní ikonky, odkazy, fotky, filmy z Youtube a podobně. Podívejte se sami:

Hrátky s roboty online

Tak, a máme za sebou poslední letošní akci Meet and Code, kterou jsme jako mateřské centrum pořádaly (ano, my osoby ženského pohlaví). Tentokrát jsme neučily děti programovat ve Scratchi, ale programovat roboty postavené z robotické stavebnice LEGO Education WeDo 2.0. O této stavebnici jsem psala už dříve, dnes bych ráda psala spíš o tom, jak jsme on-line programovací akci uspořádaly.

Ukázat dětem základy programování třeba ve Scratchi (mBlock, Alice, Construct, Code.org... dosaďte si dle vlastních znalostí a preferencí) online není (alespoň pro nás) extrémně složité. Vyberete si nějaké pěkné téma (třeba tvorbu příběhů, her nebo esteticky dobře vyhlížejících tvarů), přesvědčíte pár lidí, aby do toho šli s vámi, přesvědčíte o něco víc než pár dětí, že programování je natolik fantastická věc, že má smysl to alespoň zkusit, připlatíte si za rychlejší připojení k internetu a jdete na věc. (Někteří se na akci ještě připraví tím, že si navíc zjistí, co to ten Scratch (mBlock, Alice, Construct, Code.org...) vlastně je a jak se v něm programuje, jiní to už delší dobu vědí, takže tento bod přípravy už potřebovat nebudou.) Potom už jen sedíte u počítače a vysvětlujete dětem sedícím na druhém konci republiky, jak a proč se programuje to či ono, občas pomůžete některému dítěti najít chybu, občas ji možná budete hledat i sami u sebe. Na konci akce budou mít děti vyrobený pěkný program, který bude něco pěkného dělat, a vy budete mít dobrý pocit, že jste je něco naučili.

Jak jsme se nenudili

Tento týden jsem s jedním dítětem jela na kontrolu do nemocnice v Motole. A protože to máme do Prahy dost daleko, musíme vstávat hodně brzy, abychom byli na odběru krve kolem sedmé ráno. Ale kontrolu v ambulanci pravidelně máme až kolem poledne. Dřív jsme vyráželi na obhlídku pražských muzeí, galerií a dalších památek - několikrát jsme si prošli Pražský hrad, opakovaně jsme viděli stálé expozice Národního muzea, byli jsme na výstavě Rousseaua, Keltů, Masaryka, umění za doby Václava IV... Když se konala návštěva Motola v době adventu, obhlíželi jsme na náměstích nádherně vyzdobené vánoční stromy. Abychom si rozšířili obzory i v jiných oblastech, zašli jsme si i na snídani do fastfoodu, jednou jsme strávili dopoledne v obřím knihkupectví, jednou dokonce v obřím hračkářství (u nás na dědině nic z toho opravdu nemáme).

O něčem jiném

Dnešní článek měl být o Evropském týdnu programování a hlavně o tom, že velká část kurzů programování se letos koná online, takže se děti mohou zúčastnit spousty skvělých kurzů, ke kterým by se jinak asi nedostaly. 

Jenže se pár věcí změnilo. Vlastně ani ne tak změnilo, ale spíš pomalu měnilo, avšak mně to došlo až teď. Dnešní článek bude obsahovat jeden graf a nějaká čísla, ale vůbec žádné inspirace v oblasti vzdělávání. Myslím si však, že o to je důležitější, abyste si ho přečetli.

A jak to všechno dopadlo

Od začátku srpna jsme vymýšlely, od poloviny srpna úřadovaly a sepisovaly žádost, od začátku září propagovaly, od poloviny září upřesňovaly detaily v žádosti, ke konci září dostaly e-mail o přiklepnutí peněz, od prvního října spustily akci. A o čem to mluvím? My, maminky z mateřského centra jsme se rozhodly uspořádat online programovací akci pro děti. Jmenovala se Programování: příběhy a pohádky od dětí pro děti a přes nečekané problémy, které jsme zažily v první lekci, se nám ji podařilo úspěšně dovést do konce.

Společně s dětmi jsme při této on-line akci tvořili ve Scratchi animovanou verzi pohádku Boženy Němcové Kdo je hloupější. Můžete se podívat to, co děti ve Scratchi po vedením desetileté lektorky za čtyři hodiny vyrobily: