Opakování pomocí alfaboxu

V Nápadníku metod pro výuku českého jazyka, který si můžete stáhnout na stránkách Pedagogicko-psychologické poradny Ústí nad Orlicí, jsem objevila opakovací variantu metody alfabox. 

Metoda spočívá v tom, že žáci dostanou tabulku se všemi nebo téměř všemi písmeny abecedy a mají za úkol každé políčko vyplnit nějakým údajem, který začíná na dané písmeno a vztahuje se k zadanému tématu. Alfabox je možné použít jak při prezentaci nového učiva (příklad najdete třeba zde), tak při reflexi probraného učiva (příklad je třeba zde), při samostatné i skupinové práci. 

Já jsem alfabox použila jako metodu opakování toho, co jsme si povídali o prvním českém králi Vratislavovi. Svůj alfabox vyplňovalo jak dítko, tak i já. Když jsme měli vyplněno, navzájem jsme si své odpovědi porovnali. Zábavy jsme si užili dost a zároveň jsme zjistili, že některá písmena abecedy se nám opravdu těžko vyplňovala. Nicméně právě ta neobyčejně podnítila naši kreativitu.

Okýnko, záporní lidé a Dragonbox

 120 - 5x⬜ = 80

Dítko nevěřícně zírá na příklad. Chvíli čekám, jestli se nerozmluví, ale ono ne. Pro jistotu se tedy zeptám, jestli ví, co s tím. "Celkem ano, ale nevím, co s tím potom. Když na obou stranách odečtu sto dvacet, vyjde mi, že minus pět okýnek je minus čtyřicet. To třeba znamená, že minus pět lidí má dohromady dluh čtyřicet korun. Otázka je, kolik má každý z nich. A to opravdu neumím vypočítat."

Co s tím - úvaha je správná, ale naučený matematický aparát nestačí na výpočet. Zkouším navrhnout, že třeba jiným způsobem je možné přeci jen dojít k tomu, jaké číslo se má dosadit do okýnka. Je to marné, dítko trvá na tom, že v učebnici pro pátou třídu chtějí po dětech "snad vysokoškolskou látku".

Přísudek jmenný se sponou a spol.

Včera se mě zase dítko ptalo, k čemu mu bude to či ono v životě. Konkrétně k čemu mu bude, když bude schopné poznat, ve které větě je slovo "ještě" příslovcem a ve které částicí. Otázek ohledně využitelnosti rozborů kdečeho v českém jazyce dostávám od tohoto dítěte celkem dost - k čemu je dobré poznat přísudek slovesný od přísudku jmenného se sponou, k čemu je dobré určovat druhy zájmen a číslovek, k čemu je dobré správně určit slovo "zatímco" jako spojku... Druhé dítko se už nějakou dobu neptá - tak jsem se ho zeptala já. Odpověď byla upřímná: "Tak nad tím už tak tři měsíce nepřemýšlím, protože vím, že to není k ničemu."

Další mapy

Map není nikdy dost. A pokud nám náhodou nějaké chybí, můžeme si je sami vyrobit. Co třeba mapu procenta žen mezi cizinci na našem území?

Vyrobit si něco takového není vůbec složité. V první řadě potřebujeme data. S tím nám pomůže Český statistický úřad - tady si můžeme stáhnout tabulku obsahující počet cizinců a cizinek v jednotlivých krajích ČR, a to nejen za uplynulý rok, ale dokonce za mnoho let. Potom si jednoduše spočítáme procenta žen mezi cizinci na našem území - a zjistíme, že je u nás víc cizinců než cizinek, a to ve všech krajích.

Naše první mapa v Mapotic

Čirou náhodou jsem před pár měsíci objevila Mapotic, ve kterém si můžete do mapy vkládat vlastní ikonky, odkazy, fotky, filmy z Youtube a podobně. Podívejte se sami:

Hrátky s roboty online

Tak, a máme za sebou poslední letošní akci Meet and Code, kterou jsme jako mateřské centrum pořádaly (ano, my osoby ženského pohlaví). Tentokrát jsme neučily děti programovat ve Scratchi, ale programovat roboty postavené z robotické stavebnice LEGO Education WeDo 2.0. O této stavebnici jsem psala už dříve, dnes bych ráda psala spíš o tom, jak jsme on-line programovací akci uspořádaly.

Ukázat dětem základy programování třeba ve Scratchi (mBlock, Alice, Construct, Code.org... dosaďte si dle vlastních znalostí a preferencí) online není (alespoň pro nás) extrémně složité. Vyberete si nějaké pěkné téma (třeba tvorbu příběhů, her nebo esteticky dobře vyhlížejících tvarů), přesvědčíte pár lidí, aby do toho šli s vámi, přesvědčíte o něco víc než pár dětí, že programování je natolik fantastická věc, že má smysl to alespoň zkusit, připlatíte si za rychlejší připojení k internetu a jdete na věc. (Někteří se na akci ještě připraví tím, že si navíc zjistí, co to ten Scratch (mBlock, Alice, Construct, Code.org...) vlastně je a jak se v něm programuje, jiní to už delší dobu vědí, takže tento bod přípravy už potřebovat nebudou.) Potom už jen sedíte u počítače a vysvětlujete dětem sedícím na druhém konci republiky, jak a proč se programuje to či ono, občas pomůžete některému dítěti najít chybu, občas ji možná budete hledat i sami u sebe. Na konci akce budou mít děti vyrobený pěkný program, který bude něco pěkného dělat, a vy budete mít dobrý pocit, že jste je něco naučili.

Jak jsme se nenudili

Tento týden jsem s jedním dítětem jela na kontrolu do nemocnice v Motole. A protože to máme do Prahy dost daleko, musíme vstávat hodně brzy, abychom byli na odběru krve kolem sedmé ráno. Ale kontrolu v ambulanci pravidelně máme až kolem poledne. Dřív jsme vyráželi na obhlídku pražských muzeí, galerií a dalších památek - několikrát jsme si prošli Pražský hrad, opakovaně jsme viděli stálé expozice Národního muzea, byli jsme na výstavě Rousseaua, Keltů, Masaryka, umění za doby Václava IV... Když se konala návštěva Motola v době adventu, obhlíželi jsme na náměstích nádherně vyzdobené vánoční stromy. Abychom si rozšířili obzory i v jiných oblastech, zašli jsme si i na snídani do fastfoodu, jednou jsme strávili dopoledne v obřím knihkupectví, jednou dokonce v obřím hračkářství (u nás na dědině nic z toho opravdu nemáme).