Metaverse - proč mi o tom nikdo neřekl?

Při hledání aplikace, která by nahradila HP Reveal (kdo ji má na svém mobilním zařízení, může ji používat, ostatní ale už mají smůlu), jsem narazila na aplikaci Metaverse, která nám doslova rozvrátila chod domácnosti. Dítko se okamžitě vrhlo do výroby vlastního gamebletu (naše vlastní nové slovo označující tabletovou obdobu gamebooku, pokud si ovšem dílo spustíte na telefonu, bude to asi gamephone) s rozšířenou realitou a bylo tak zaneprázdněné, že nechtělo jíst ani spát. A já se mu ani nedivím. Když mě dítko pustilo k počítači, taky jsem si něco vyrobila. A pořád jen přemýšlím, jak je možné, že jsem se o té skvělé aplikaci nedozvěděla už dřív? 

   

Ale vrátím se zpátky na začátek. Metaverse je aplicace, která slouží ke spouštění vlastnoručně vyrobených her, knížek, testů, únikových her, geocachingu a spoustě dalších věcí. Nebo dokonce k mixování toho všeho dohromady. A navíc můžete hojně používat rozšířenou nebo virtuální realitu. Existuje jak pro Android, tak pro iOS. Avšak aplikace sama o sobě nám asi stačit nebude, protože bychom si rádi vytvořili vlastní obsah. Takže se musíme zaregistrovat do Metaverse studia. 

Počítání offline a unplugged

Počítače, tablety a mobily jsou dobrá věc. Můžeme se pomocí nich naučit spoustu věcí a další spoustu věcí kvůli nim dělat dokonce ani nemusíme, protože to udělají za nás. Ale je dobré si od nich i odpočinout. Třeba tím, že si zahrajeme deskovou hru. Nějakou matematickou. Didaktickou. Snad i zábavnou.

Co takhle karetní hru Zeus na útěku? Hráči při ní postupně pokládají na odhazovací balíček (zde zvaný Olymp) karty pokud možno tak, aby součet odložených karet byl násobkem deseti. Pokud se to některému z hráčů stane, obdrží do svého vlastnictví figurku Dia. Cílem hry je vlastnit figurku Dia ve chvíli, kdy výška Olympu dosáhne sto nebo více. Kromě čtyřiceti karet s číselnými hodnotami jedna až deset, které slouží ke zvyšování hodnoty Olympu jsou ve hře ještě karty antických bohů, které nemají číselnou hodnotu, ale provádějí určitou akci - mění hodnotu Olympu, kradou Dia, přeskakují hráče. Hra se skládá z několika kol a končí ve chvíli, kdy první z hráčů vyhrál čtyři kola. Kompletní pravidla (v angličtině) jsou dostupná zde.

V současné době už není hra dostupná, ale protože se mi koncept hry líbil, společně s dětmi jsme si ji vyrobili. Aby se nám hraní líbilo ještě víc, psali jsme číselné hodnoty tyčinkovým lepidlem na barevný papír a ten potom posypali třpytkami. Aby třpytky neopadaly, karty jsme zalaminovali. Jako vedlejší produkt jsme zjistili, že třpytky vypadjí podstatně lépe, když použijeme lesklou laminovací fólii.

Vlastní expedice?

Máme rádi výlety. Loňské letní prázdniny jsme strávili výlety, které měly nějaký vztah k dějepisné části vlastivědy, letošní jaro a léto jsme v nich chtěli pokračovat. Jenže plány nám zkřížil koronavirus.

Rozhodli jsem se proto, že budeme cestovat alespoň virtuálně. Třeba tak, že společně s dětmi vytvoříme naše vlastní prohlídky českých hradů. Takové, jaké jsou k vidění v Google Expedicích. Těm, kteří Google Expedice neznají, vřele doporučuji, aby si přečetli dva články od Pavla Hodála na Ty brďo.

Strávili jsme s výrobou naší skoro-Expedice na Karlštejn několik hodin. Příště to snad bude kratší, protože už víme, co a jak.


Po zmáčknutí na ozubené kolo (vpravo nahoře) můžete pustit zvuk.

Zeměpis a programování

Co může mít společného zeměpis a programování? Třeba interaktivní výukovou mapu krajů České republiky. Takovou jednoduchou, kterou zvládnou vyrobit i děti na prvním stupni základních škol. Jednu takovou vyrobilo pro ostatní děti i naše dítko v programovacím jazyce Scratch. Scratch je vizuální dětský programovací jazyk navržený pro výuku programování a tvorbu jednoduchých her nebo animací. Program je přístupný online ve všech moderních prohlížečích (takže není třeba nic instalovat) a navíc má českou lokalizaci (to znamená, že je všechno v češtině). Pokud by někdo potřeboval pracovat bez přístupu k internetu, může si nainstalovat Scratch Offline Editor. 

O jednom domácím úkolu aneb animace

Dcera navštěvuje základní uměleckou školu. A protože každá - i základní umělecká - škola v době koronaviru učí a jede dál, dostala domácí úkol - nějak zrealizovat a natočit pohádku o Jeníčkovi a Mařence. Dokonce i scénář dostali. Navíc s možností si ho libovolně pozměnit, použít jiný nebo vymyslet vlastní.

Tak dobrá - začneme. Co kdybychom použili nabízený scénář? Fajn, kolik tam hraje osob? Osm. A jeden další to musí točit. Hmmm, tak devět nás v jedné domácnosti nebydlí. Co s tím? Snížit počet osob - jako nepodkročitelné minimum se ukazují tři osoby plus kameraman. Ale ani tolik se nás momentálně doma nenachází. Že by divadlo jednoho herce (teda spíš herečky)? Zjišťujeme, že náš byt je na to příliš malý. Nemáme dostatečný odstup od herečky, abychom mohli zachytit všechny její kreace. A navíc máme v mobilu slabý mikrofon, takže občas není herečka slyšet. Natáčení v exteriéru (to znamená v lese nebo na louce), kde bychom měli od herečky větší odstup, by tudíž vyústilo v němý film. Opakovaně zkoušíme divadlo jedné herečky s tím, že to nějak půjde. Ne, nepůjde. Co s tím? Už jsme s tím strávili celkem dost času a kromě toho, že víme, jak ne, nemá dcera nic. Termín odevzdání se blíží. Tři dny před odevzdáním přichází nápad. Spíš Nápad s velkým N. Nebo dokonce NÁPAD. Nikde v zadání není totiž psáno, že v tom představení musí hrát lidé. Co kdyby se herečka změnila na programátorku, naprogramovala všechno ve Scratchi, následně by se přeměnila na dabérku a postavy namluvila? Ne, desetiletá herečka odmítá s tím, že to umí každý a že by byla za blbce. Ale animovat snad každý neumí? No to ne, připouští herečka a přeměňuje se během vteřiny na scénáristku, režisérku, animátorku, dabérku a zvukařku animovaného filmu.

EduCandy

Na učení mám ráda lístečky. Na jednu stranu napíšete slovíčko česky, na druhou anglicky. A už se můžete sami učit. Jenže se zvětšujícím se objemem učiva u nás začal růst i objem lístečků. A pomalu je nebylo kam dávat. Kromě toho jsem v tom začala mít nepořádek - vyjmenovaná slova se začala motat s angličtinou a příklady na násobení... I začala jsem pátrat po něčem počítačovém, nejraději takovém, co by mi nezabíralo místo na mém disku. Článek na blogu Jitky Rambouskové Co jsem vyzkoušela mě přivedl k EduCandy. Moc jí tímto za něj děkuji.

EduCandy je nástroj vhodný na učení nebo opakování slovíček, příkladů, dat v dějepise... Nejdříve se zaregistrujete, potom si zvolíte typ sady, která vám vyhovuje - slova, páry, výběr z více možností.

Co z nich bude?

Současná situace kolem koronaviru přinutila spoustu rodin učit své děti doma. Řada rodičů má pocit, že učitelé by měli dostávat alespoň desetinásobek svého platu, protože přimět děti k vypracování úkolu z matematiky nebo z dějepisu je nadlidský výkon. V jiných rodinách mají dospělí naopak obavu z toho, že děti dostávají úkolů málo a o to větší horor je potom čeká po návratu dětí do školy. Většina rodičů postižených domácím učením svých potomků má pocit, že už si zažili domácí školy dost a těší se, až děti vrátí zpět školám.

Jenže - to, co momentálně tito lidé zažívají, NENÍ domácí škola. Nejsem první, kdo na toto téma píše. Už před nějakou dobou o tom psala Stáňa Kratochvílová na blogu Učit nebo neučit a nedávno Jana Nováčková na blogu Aktuálně.cz. Nehodlám opakovat po několikáté to samé. Rozhodla jsem se ale, že napíšu něco málo k jednomu příspěvku, který se objevil pod blogem Jany Nováčkové.