Všichni domácí školáci musí být minimálně jednou za pololetí přezkoušení. Částí přezkoušení tak, jak ho provádí "naše" metodička pro domácí vzdělávání, je pohovor nad portfoliem. Při něm mají děti nějak předvést, co všechno za uplynulé pololetí dělaly, co se jim povedlo, co se naučily. Někdo ukáže vyplněné pracovní sešity, sešit popsaný diktáty, spousty spočítaných příkladů, nějaké výkresy, pár rukodělných výrobků, zazpívá písničky. Prostě to pojme tak nějak klasicky, školně. Někdo jiný třeba donese vlastnoručně vyrobenou knihu o České republice - takže je z toho jasné, že se při tom musel hodně o České republice dozvědět, určitě mu z toho i něco zůstalo v hlavě a navíc se musel naučit vyhledávat informace, třídit je, přepisovat (buď rukou nebo na počítači), pokud je dílo ilustrované, tak to znamená, že i něco maloval, některé děti (ano, i takové existují) jsou dokonce schopné knihu svázat a vyrobit jí desky. A vadí, že dítě nemá vyplněnou ani jednu stránku v pracovním sešitě o České republice? Tvorbou obsahu knihy si nejspíš zapamatovalo víc informací než vyplněním pracovního sešitu. A jako bonus si procvičilo pravopis, získávání a třídění informací, možná přišlo ke slovu nějaké to výtvarno nebo pracovno. Samozřejmě, obsah může být kompletně okopírovaný z Wikipedie. Ale pokud si zkoušející pár vět přečte, určitě to odhalí.
Každé dítě je jiné. Programátor nejspíš nebude psát literární díla, sportovce možná nezaujme malování, spisovatel asi nebude chtít počítat. Ale programátor může naprogramovat test, kterým je možné zkoušet znalosti literatury, sportovec třeba namaluje návrhy medailí, spisovatel napíše příběh o tom, jak si čísla hrála na násobení. Přiznám se, že naše děti s takovými nápady většinou samy nepřicházejí, ale pokud jim je dodám zvenčí, relativně často se jich chytnou. A když mi nápady dojdou, vezmeme do ruky i ten pracovní sešit.
