Dnešní článek měl být o Evropském týdnu programování a hlavně o tom, že velká část kurzů programování se letos koná online, takže se děti mohou zúčastnit spousty skvělých kurzů, ke kterým by se jinak asi nedostaly.
Jenže se pár věcí změnilo. Vlastně ani ne tak změnilo, ale spíš pomalu měnilo, avšak mně to došlo až teď. Dnešní článek bude obsahovat jeden graf a nějaká čísla, ale vůbec žádné inspirace v oblasti vzdělávání. Myslím si však, že o to je důležitější, abyste si ho přečetli.
Od začátku srpna jsme vymýšlely, od poloviny srpna úřadovaly a sepisovaly žádost, od začátku září propagovaly, od poloviny září upřesňovaly detaily v žádosti, ke konci září dostaly e-mail o přiklepnutí peněz, od prvního října spustily akci. A o čem to mluvím? My, maminky z mateřského centra jsme se rozhodly uspořádat online programovací akci pro děti. Jmenovala se Programování: příběhy a pohádky od dětí pro děti a přes nečekané problémy, které jsme zažily v první lekci, se nám ji podařilo úspěšně dovést do konce.
Společně s dětmi jsme při této on-line akci tvořili ve Scratchi animovanou verzi pohádku Boženy Němcové Kdo je hloupější. Můžete se podívat to, co děti ve Scratchi po vedením desetileté lektorky za čtyři hodiny vyrobily:
Svět se změnil a my se tomu přizpůsobujeme. Přišla druhá vlna koronaviru (nebo se možná rozvlnila ta první) a s tím přichází řada omezení. Těch, které nám nařídí ministerstvo, hygienické stanice, i těch, které si nařizujeme sami. Už v létě jsme se rozhodly (ano, my maminky z mateřského centra, tudíž píšu v přísudku -y), že kurzy programování pro děti uspořádáme pro jistotu on-line. Shodou okolností ten stejný nápad (pořádat kurzy programování on-line) měli i organizátoři akcí Meet and Code, takže jsme se rozhodly požádat je o finanční podporu na naše akce. Náhoda (nebo naše pedantská příprava akcí) tomu chtěla, že jsme finance opravdu obdržely. Tady by mohla pohádka skončit dobrým koncem, ale není tomu tak... Spíš bych řekla, že se pohádka pomalu začala měnit na horor.
Je to tak, i my už jsme se dostaly k aktivní on-line výuce. K té pasivní - to znamená k účasti na nejrůznějších webinářích, workshopech, on-line kurzech, MOOC a podobně jsme propracovaly už dávno. Tentokrát jsme ale došly o něco dál - aktivně vyrábíme on-line kurzy programování ve Scratchi. Nejraději bych napsala, že už jsme je vyrobily, ale pořád ještě něco vylepšujeme.
Ano, ta -y v přísudcích jsou tam správně, protože se jedná o ryze ženskou a holčičí záležitost. Je v tom zapojených několik maminek a jedna holčička, ale vůbec žádný tatínek nebo kluk. Tímto jsme překonaly všechny aktivity zapojení žen do IT, my hledáme muže do IT! 😄
Ale zpátky k tématu - v procesu finálního vylepšování jsme objevily dvě věci, které jsme dosud neznaly a moc se nám líbí. Možná jsme jediné, kdo to neznal, ale pro jistotu o nich něco napíšu:
1. Anotování programu ve Scratchi. Je to jednoduché - abychom přidali vlastní poznámku, klikneme pravým tlačítkem na blok, ke kterému chceme poznámku vložit. Z možností, které se nám objeví, zvolíme "Přidat poznámku". Objeví se nám žlutý obdélník, do kterého můžeme psát dle libosti. Tady se můžete podívat, jak vypadá náš hojně anotovaný program, který použijeme v on-line kurzu Programování: Příběhy a pohádky od dětí pro děti. Pokud účastníci kurzu dostanou takto anotovaný program, bude pro ně daleko jednodušší, aby se v něm vyznali.
Kdybychom tak měli vlastní zahradu... pěstovali bychom jablka, hrušky, švestky, třešně, ořechy, lísky, možná i šípky nebo špendlíky. Zahradu sice nemáme, ale objevili jsme jednu jabloň, která vypadá, jakoby nebyla vůbec ničí. Bylo by dobré zjistit, jestli to tak jenom vypadá nebo jestli si můžeme pár jablek utrhnout. Jenže kde se ptát? Před nějakou dobou jsem to netušila ani já. Teď už vím, že se můžu podívat do počítače nebo do mobilu a budu o něco chytřejší. Otevřu internetovou stránku nebo aplikaci Na ovoce (počítač, Android, iOS) a při troše štěstí tam strom najdu.
Česká republika i Slovensko jsou totiž plné stromů a keřů, ze kterých si může natrhat ovoce naprosto kdokoliv. Pokud víte o nějakém stromu nebo keři, ze kterého je povolená sklizeň, můžete ho přidat do interaktivní mapy. A pokud o ničem takovém nevíte, můžete se k nějakému stromu vypravit a ovoce si očesat. Nebo se podívat, v jakém stavu strom je, a postarat se, aby tu byl pro ostatní co nejdéle. Za zmínku stojí i část zvaná Herbář, kde se dozvíte, jak jednotlivé keře nebo stromy poznáte, kdy příslušné ovoce zraje, k čemu se používá a jaké má léčivé účinky.
Už dříve jsem psala něco málo o tom, že u nás doma začínala robotika se stavebnicí LEGO Education WeDo 2.0. Pro ty, kteří o této stavebnici náhodou neslyšeli, o ní něco málo napíšu. Předně - tato stavebnice není klasické LEGO, které znáte. Nepostavíte z něj ani policejní stanici, ani stáje pro poníky. Obsahuje jen 280 dílů a stojí přibližně pět tisíc korun.
Tak za ty peníze musí být dílky snad ze zlata! Stavebnice závodního auta Ferrari má srovnatelný počet dílků a je desetkrát levnější! Nebo z druhé strany - za pět tisíc korun je možné koupit obří pirátskou plachetnici, která obsahuje skoro desetkrát víc dílků! Takže je to desetkrát předražená hloupost a nebudu se tím dál zabývat. Nebo je to všechno jinak?
Vytvářet tabulky v tabulkovém editoru naše děti už umí. Tak co kdybychom si zkusili vyrobit nějaké grafy? Profesor Hejný navrhuje měřit dětem ve třídě výšku a rozpětí rukou. Ježe my jsme si nic takového pravidelně neměřili. Kde by se dala sehnat nějaká zajímavá data? Třeba na stránkách ministerstva zdravotnictví - tam jich je pro žáky 5. třídy víc než dost! Je toho až moc - ne těch dat, ale koronaviru. Děti o něm nechtěly ani slyšet. Takže píšu o lekci, kterou jsem si připravila, ale která se u nás doma nekonala. Třeba se ujme někde jinde.
Podíváme se na grafy, které nám ministerstvo nabízí. Počet lidí nakažených koronavirem - stoupá, klesá nebo je přibližně stejný počet nakažených? A už vidíme, že o víkendu klesá. Nejspíš to bude tím, že se méně testuje. Jak to vymysleli odborníci, aby věděli, na čem jsme? Každý den si spočítali průměr za sedm dní. Tak si to zkusíme také - na datech nakažených.
Ale soubory mají tajemnou koncovku csv! Žádný problém, naučíme se importovat soubory do tabulkového editoru. A teď si konečně spočítáme průměr za sedm dnů. Vzoreček si nakopírujeme do dalších políček - zázrak! Vzoreček se automaticky upraví. Potom si vyrobíme graf - vybereme si typ grafu a popíšeme osy.
