Vědecký pracovník (většinou v týmu s několika dalšími vědeckými pracovníky) po dobu mnoha měsíců až několika let zkoumá nějaký problém. Tak dlouho, až přijde na to, jak to je nebo jak to bylo. Potom usedne k počítači a všechno o bádání v této oblasti sepíše. Nejen to, co vyzkoumal, ale i to, co bylo dosud známo, a navíc i to, jak výzkum probíhal a co z výsledků výzkumu vyplývá. Zpravidla samotnou práci i sepisování výsledků konzultuje s dalšími kolegy, kteří všechno podrobí tvrdé kritice, aby se předešlo případným chybám. Sepsané dílo vědecký pracovník odešle k recenznímu řízení do nějakého vědeckého časopisu. Tam si ho nejdříve přečte editor, který, pokud uzná, že dílo za nic nestojí, má právo odepsat našemu vědeckému pracovníkovi, že se dílem v tomto časopise nikdo nebude zabývat, neb stojí za houby. V opačném případě pošle dílo k recenznímu řízení několika odborníkům na téma, o kterém se v díle píše. Protože ti největší světově uznávaní odborníci na příslušné téma nemají vždy čas číst něčí díla, občas nezbyde než poslat dílo nějakému trochu menšímu odborníkovi. Ale i tak je to velmi významný odborník na dané téma, který se ve svém oboru velmi vyzná. A odborníci se snaží najít v díle nesrovnalosti, chyby v postupu, ve vyhodnocení výsledků, doporučit, co by měl náš vědecký pracovník ještě vybádat, aby byly závěry práce jednoznačné... Prostě nenechají na práci niť suchou. Proč? Aby vědci neuveřejňovali zavádějící výsledky, protože na jejich práci navazují další vědci a odborníci, kteří výsledky vědeckého bádání zavádějí do praxe. Občas je výsledkem recenzního řízení odmítnutí díla s tím, že za nic nestojí. I pokud za něco stojí, ve většině případů bude muset náš vědecký pracovník minimálně přepsat závěry díla, protože výsledky lze interpretovat i nějak jinak. A velmi často bude muset ještě dál bádat, aby byli odborníci, kteří dílo recenzovali, spokojení s kvalitou díla. Konečné slovo má ale editor vědeckého časopisu, který může kdykoliv napsat, že recenzent byl proti našemu vědeckému pracovníkovi zaujatý a chce po něm hlouposti. I mezi vědeckými týmy totiž zuří tvrdá konkurenční válka a někteří vědci se neštítí ničeho. Pokud jde všechno dobře - to znamená, že náš vědecký pracovník něco ještě vybádá a přepíše své dílo a recenzenti jsou už se vším spokojení - nastane den D a editor informuje vědeckého pracovníka, že jeho dílo bylo přijato k publikování v odborném časopise a bude tím pádem k dispozici široké komunitě těch, kteří se daným problémem zabývají - ať už teoreticky (neboli vědcům) nebo prakticky (třeba inženýrům, zemědělským odborníkům, ekonomům... ale i ministerským úředníkům nebo učitelům).
Přemýšlím, jak se to vlastně dělá v českém školství. Někdo něco vymyslí (tj. nějakou inovaci, kterou budou muset více či méně povinně školy zavádět) a sepíše to. Ale netuším, jestli po něm vůbec někdo chce, aby k tomu připsal i několik odstavců na téma, jestli náhodou něco podobného nezkoušel někdo jiný někde jinde - a hlavně, jak to zkoušení dopadlo. Nemyslím jen nějaké dojmy, ale měřitelná data. Tím by se zjistilo, jestli náhodou neobjevujeme Ameriku. Následovat by měla nějaká analýza toho, jak na tom ve zkoumaném parametru vlastně jsme. Ale opět ne dojmy, ale statisticky vyhodnocená data. Dejme tomu ve zprávě o zavedení nebo zrušení povinné maturity z matematiky by mohla být analýza toho, jaká je u českých chirurgů souvislost mezi tím, jestli mají maturitu z matematiky tím, jestli řežou slepá střeva nebo transplantují orgány. A protože nejsme jen stát chirurgů, mohli bychom se podívat i na spoustu dalších zaměstnání. Je mi jasné, že by to stálo spoustu času a práce, ale předpokládám, že by se z toho dal určitě nějaký závěr vyvodit. A pokud by autoři přišli na to, že maturita z matematiky výrazně zvyšuje kvalitu chirurgů, módních návrhářů nebo učitelek v mateřských školách? Neznamená to, že ji zvyšuje současná maturita z matematiky! Protože k tomu, aby se člověk stal dobrým chirurgem, módním návrhářem nebo učitekou ve školce, jsou potřeba léta praxe, znamená to, že kvalitu zvýšila maturita z matematiky vykonaná před deseti nebo dvacíti roky. Ale tehdy vypadala maturita jinak. Takže na toto zjištění by měl navázat konečně nějaký experiment - třeba pokusné ověřování v menším měřítku. Ovšem následované opět statistickým vyhodncením dat. A až to bude všechno hotové a sepsané, měli by to recenzovat nějací odborníci. V Čechách ty světově uznávané asi těžko najdeme, takže spíš ti uznávaní v Čechách. I když se to nezdá, je to sice výzkum pedagogický, ale velmi důležitá je i kvalitně provedená sociologická a statistická část. Takže ti odbornící by měli být i sociologové a statistici. A kdybychom chtěli mít o něco lepší zpětnou vazbu, vždy je možné sepsat článek v angličtině a poslat ho do nějakého odborného časopisu. Nevím, jestli se to u nás děje. Prozatím jsem zaznamenala jen různé výroky politiků, předsedkyně Jednoty českých matematiků a fyziků, učitelů... Ale kvalitně provedenu analýzu jsem neviděla nikde. (Strategii vzdělávací politiky České republiky do roku 2020 ani Hodnoceni naplňování Strategie 2020 kvalitními analýzami neoplývají a ani na ně neodkazují. Čtenáři prostě nezbývá než autorům věřit.) A nejde jen o povinnou maturitu z matematiky, která byla (možná) odeslána do propadliště dějin. Změn (nebo na druhou stranu toho, že se něco nechává v současném stavu) se odehrává víc.
Přemýšlím, co by mělo být provedeno kvalitněji - výzkum choridových kanálů u rostlinných buněk (jde o základní výzkum, jehož závěry v dohledné době nejspíš kromě práce pár dalších vědců nic moc dalšího neovlivní) nebo zavádění (případně nezavádění) takových změn ve školství, které se během pár let dotknou statisíců lidí?
Na závěr musím upozornit, že jsem velmi zatížená svou profesí - jsem vědecká pracovnice a svoje data si sama statisticky hodnotím.
Žádné komentáře:
Okomentovat