Ani nemám pedagogické vzdělání. Dokonce jsem nikdy na žádné základní škole neučila. Navíc nejsem ani žádná rodičovská aktivistka za školy bez domácích úkolů, bez známkování nebo čehokoliv dalšího. Tak proč vlastně chci psát o učení? A jakým právem? Právem toho, kdo učí. Cože? Ano, čtete dobře. Učím - doma své dítě v domácím vzdělávání. Tuto cestu jsem si nevybrala, zahnal mě do ní osud. Ale to neznamená, že se nebudu snažit učit co nejlépe, jak to jde.
pátek 24. září 2021
Jarní efemeroidy na podzim
sobota 18. září 2021
Příběhy
Jedno z našich dětí miluje příběhy - a to ve všech podobách. Rádo je čte jako papírové knihy i e-knihy, poslouchá ve formě rozhlasových her i audioknih, dívá se na ně v televizi, v počítači i v kině. Dokonce je samo vymýšlí a píše. A to psaní mu jde dobře - s diplomy z literárních soutěží bychom mohli klidně tapetovat. Ale do života nám vtrhnul nepřítel jménem Sloh. Ze začátku se tvářil trošičku obstarožně - vyplňte poštovní poukázku ("Mamííí, to ještě někdo posílá peníze poštou, když je může poslat bankovním převodem nebo zaplatit kartou?"), napište inzerát ("Prodám za 10 Kč učebnici českého jazyka, pouze osobní odběr u nás v Horní Dolní." "A proč jen za 10 Kč?" "Protože otravují děti s psaním inzerátů, to přece každý zná."). Časem trochu přitvrdil (vysvětlete rozdíl mezi zprávou a oznámením). A potom předvedl zuby a drápy - popis budovy, popis místnosti, popis krajiny, popis pracovního postupu...