Jazyk český - jazyk hezký (neboli psaní slov s předponami s- a z-)

Psaní slov s předponami s- a z- je věc ošemetná, občas i magická. Něco můžete sbrousit nebo zbrousit - při obojím vezmete do ruky pilník, brusku nebo třeba rašpli a vykonáváte akci broušení, kterým cosi odstraňujete z nějakého předmětu. Když toho odstraníte jen tak trochu, neboli povrch, tak se jedná o sbroušení. Ovšem při důkladnějším broušení tu najednou máte zbroušení. Kudy ovšem vede přesná hranice mezi s- a z- v procesu broušení, nám už slovníková ani výkladová část Pravidel českého pravopisu objasnit nemůže, neb se jedná o záležitost celkem individuální.

S dětmi opakuji psaní slov s předponami s- a z- a děti pomalu zjišťují, že ono sokratovské "Vím, že nic nevím" tady platí snad stonásobně. A já pro změnu zjišťuji, že cvičení v učebnicích a pracovních sešitech jsou vesměs nudná, takže jejich hojným používáním pomalu vyvolávám odpor k výuce českého jazyka. Prostě na to musím jít jinak.

Začali jsme brainstormingem - vypsali jsme si všechna slova, ve kterých se mimo logiku nazývanou "dohromady, shora dolů nebo z povrchu pryč" píše na začátku slova s-. Nebylo jich málo - třeba spropitné, stvořit, schválit, sdělit, shledání... Ale na některá jsme si nejspíš nevzpomněli, takže jsme se pro jistotu podívali do učebnice. Do seznamu jsme přidali mimo jiného sfouknout, ale naopak jsme v učebnici nenašli třeba ono spropitné. Potom jsme se rozhodli, že se podíváme na věc důkladně, a přečetli si veškerá slova začínající na písmeno s ve slovníkové části Pravidel českého pravopisu. Tím došlo k rozšíření našeho seznamu o další slova - namátkou třeba spatra nebo skolit. Celkově jsme tak získali seznam více než třiceti slov, která z pohledu jedenáctiletých dětí (a dost často i z pohledu jejich maminky) nelogicky začínají na písmeno s.

Ovšem třicet slov je už hodně - jak si je zapamatovat? Nejdříve jsme si je namalovali. Pěkně všechna pohromadě. Každý člověk si maloval svá slova na svůj papír. Potom jsme si papíry vyměnili a hádali, co který obrázek představuje. Zábavy jsme si užili opravdu hodně a navíc jsme opravdu mnohokrát procházeli náš seznam slov začínajících na s, abychom nějak odhadli, co který obrázek znamená. 

Druhý den jsme v opakování pokračovali jinak - položili jsme před sebe náš seznam a vymýšleli jsme příběh. Pěkně spravedlivě - jednu větu já, potom jednu větu první dítě, jednu větu druhé dítě, potom zase já... A v každé větě se muselo vyskytovat alespoň jedno slovo z našeho seznamu. Zábavy bylo při tom dost - a nahlížení do seznamu ještě víc. 

Třetí den měl každý za úkol samostatně vymyslet příběh, který bude obsahovat všechna slova ze seznamu - a to dokonce v určitém pořadí. Potom jsme pořadí slov změnili a vymýšleli další příběhy. Zase jsme se dobře pobavili a každý si při vymýšlení příběhů několikrát přečetl seznam slov začínajících na s. Protože jsme toho neměli dost, hádali jsme, na které slovo ze seznamu kdo myslí. (Je to synonymum slova zemřít. Odpověď: skonat.) V tu chvíli už všichni včetně mě přečetli seznam opravdu mnohokrát, takže se dalo čekat, že už se nám seznam bezbolestně mohl do hlavy dostat. Opakování jsme proto zakončili vyplněním několika cvičení na Umíme česky. A opravdu - chyby se ve cvičeních téměř nevyskytovaly.