Písek je skvělá hračka pro malé děti. Ale nejen to. Pokud máte kromě písku také fotoaparát a vhodný software, může se vám přihodit, že získáte filmového Oskara. Právě to se stalo Co Hoedemanovi s krátkým filmem Hrad z písku.
Déčko je televizní kanál pro děti. Ale nejen to. Pokud máte kromě televize a dětí také hromádku písku, tablet a vhodný software, může se vám přihodit, že vznikne krátký film. Právě to se stalo u nás doma.
Pro jistotu začnu pěkně od začátku... Na Déčku běží seriál Animační školička, který (nejen) dětem přibližuje, jak vzniká animovaný film. Protože je každý díl také spojený s jedním kolem animační soutěže pro děti, rozhodli se naši čtvrťáci, že se soutěže zúčastní. Tím spíše, že s tvorbou vlastních animovaných filmů už nějaké zkušenosti mají.
A teď přichází na řadu písek. Máme ho doma v krabici pět kilogramů a není to písek obecný, ale písek kinetický. Tudíž celkem vhodný k vytváření nejrůznějších pískových staveb menších formátů i v domácnosti. Výrobce navíc tvrdí, že se nelepí na ruce a po hraní nezůstává nikde nepořádek. (Na moje ruce se opravdu nelepí a nepořádek nezůstane. Nevím, jak je to možné, ale na ruce jednoho z našich dětí se přeci jen trochu lepí a nepořádek zůstává po obou.)
Takže písek animujeme. Nejdříve dítě vyrobí stručný scénář, a pak odcházíme fotografovat. Fotografujeme v tabletu za použití programu Stop Motion Studio (verze pro android a pro iOS). První pokus se odehrává v krabici. Dítě trošku pohne s pískem, vyfotí obrázek, zase zmáčkne a zase vyfotí. Protože nemáme stativ a tudíž funkci stativu zastávám já, jako nezbytná se ukázala funkce onion skin - na displej se promítá nejen to, co fotíte, ale i předchozí fotografie. Podle toho upravuji polohu tabletu, aby ve výsledném filmu obraz neskákal. Po více než dvou stech snímcích už mě natolik bolí ruce, že vyhlašuji technickou pauzu. Během pauzy vyrábí dítě z fotografií zkušební film. Krabice je moc vidět. A navíc je to na výšku. Kromě toho je hodně poznat, že během prvních snímků byla krabice s pískem podložená knihami z knihovny. Ale už je jasné, že je možné takový film vyrobit i doma. A že dokonce může vypadat dobře.
Další den přemýšlíne, co s krabicí, protože se nám nezdá dostatečně estetická. Jako jedno z možných řešení nás napadá použít blue screen - modré pozadí. Všechno, co bude tablet vnímat jako modré, bude nakonec průhledné. Díky tomu uvidíme místo krabice jako pozadí třeba nějakou krajinu. Po několika pokusech je ale jasné, že tudy cesta nevede. Ve fotografiích chybí stín vržený stromem (protože je na modrém pozadí) a film tudíž působí až moc nepřirozeně. Zkoušíme přemístit písek na nejrůznější podnosy (aby nebyl písek po focení úplně všude), ale všechno vypadá divně. Už zase mě od držení tabletu bolí ruce. Vyhlašuji proto pauzu do dalšího dne.
Zkoušíme modelovat z písku na podlaze. Mám sice strach, že písek bude všude, ale po opakovaných slibech, že tentokrát nepořádek nevznikne, svolím. A zase plním funkci stativu, ostatní obstarává dítě. Snímky pomalu přibývají - pohnout s pískem, vyfotit, pohnout s pískem, vyfotit... Asi mi umdlévají ruce víc než předchozí dva dny, protože nejsem schopná udržet tablet ve správné poloze. Obraz mi pomalu ale jistě utíká a navíc písek přestává mít na fotografiích barvu písku, ale pomalu získává barvu sádry. Co se to děje? Po víc než čtyřech stech snímcích mi to dojde - v programu je automaticky nastavená automatika fotoaparátu. Minule i předminule jsme ji vypnuli, ale dneska jsme na to asi zapomněli... Je to tak! Ruce už mě bolí natolik, že odmítám fotit znovu od začátku a vyhlašuji technickou pauzu. Když se trochu zotavím, pokračujeme dál. Už fotíme jen závěr, kdy se strom zazelená. A taky úvodní titulky. Zbytek už bude jen úprava filmu. Při té tablet v ruce držet nebudu ani náhodou. Moje funkce už bude nanejvýš poradní. Jak se ukazuje, rada je potřeba. Dítě by chtělo namixovat dvě odlišné melodie a neví, jak na to. Já taky ne.
A máme tu film. Vyrábělo ho jedno desetileté dítě a jako stativ tabletu fungovala jedna maminka. Je vyrobený technikou sand animaton neboli animace sypkých materiálů, která patří mezi experimentální metody ve filmové tvorbě (podrobněji se o ní můžete dočíst na Animuj.cz). Práce zabrala celkem čtyři dny - jeden den vymýšlení scénáře, dva dny nepovedených pokusů a jeden den poslední (skoro) povedený pokus. Focení výsledného filmu zabralo asi devět hodin, postprodukce asi tři hodiny, film obsahuje 515 povedených snímků (nepovedených bylo okolo padesáti) a trvá necelou minutu.
Při tvorbě jsme se také poučili: filmy vytváříme na šířku (landscape), před focením si zkontrolujeme, jestli jsme opravdu vypnuli automatické ostření a expozici. Já se nejspíš poohlédnu po nějakém tom stativu na tablet. A navíc jsem zjistila, že tentokrát nepořádek při práci s pískem opravdu nevzniknul.
----------------------------------------
Drobná poznámka: Žádný příspěvek na mém blogu není komerční ani sponzorovaný. Jenom se chci podělit o to, s čím jsem spojená a nějak nám pomohlo v naší cestě ke vzdělávání.
Žádné komentáře:
Okomentovat